Jack London

TULÁK PO HVĚZDÁCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Zatím, po odhalení plánu na útěk z věznice, vládla ve všech kobkách hrůza. A během nekonečných hodin čekání jsem si ani na chvíli nepřestával uvědomovat, že mám následovat ostatní vězně, že mám vytrpět peklo výslechu, které vytrpěli oni, že mám být přinesen zpátky jako troska a hozen na kamennou podlahu kobky, která má kamenné stěny a železné dveře.

Přišli pro mne. Nemilostivě a hrubě, za ran a kleteb mě odvlekli a pojednou jsem stál před kapitánem Jamiem a správcem Athertonem, kteří měli k ruce půl tuctu státem koupených, z daní zaplacených zhovadilých dozorců, čekajících v místnosti a ochotných splnit každý rozkaz. Nebylo jich však zapotřebí.

"Sedni si," řekl správce Atherton a ukázal na pevné křeslo.

Já, ztýraný a rozbolavělý, ponechaný celou noc a celý den bez vody, zemdlený hladem, zesláblý bitím, které jsem dostal nádavkem k pěti dnům v kobce a k osmačtyřiceti hodinám ve svěrací kazajce, sklíčen nešťastným osudem, v předtuše toho, co se se mnou stane, a co, jak jsem viděl, se stalo s ostatními -já, otřesený, zubožený člověk, někdejší profesor agronomie v tichém univerzitním městě, jsem váhal vyhovět pozvání, abych si sedl.

Správce Atherton byl člověk vysoké postavy, veliký silák. Jeho ruce vyletěly kupředu a stiskly mi ramena. Proti jeho síle jsem byl jako stéblo. Zvedl mě do výšky a pak srazil do křesla.

"No tak," řekl, zatímco jsem lapal po dechu a polykal svou bolest, "pověz mi o tom všecko, Standingu. Vyplivni to ze sebe všecko, víš-li, co je dobré pro tvoje zdraví.".

"Vůbec nevím, co se stalo..." začal jsem.

Dál jsem se nedostal. Zamručel a skokem se na mne vrhl. Znovu mě zvedl do vzduchu a srazil do křesla.

"Žádné hlouposti, Standingu," řekl mi jako na výstrahu. "Přiznej se ke všemu. Kde je dynamit?"

"O žádném dynamitu nic nevím," začal jsem se bránit.

Znovu jsem byl zvednut a sražen do křesla.

Vytrpěl jsem mučení nejrůznějšího druhu, ale když o tom uvažuji v poklidu těchto svých posledních dnů, jsem přesvědčen, že žádné jiné mučení se nevyrovnalo tomuto způsobu s křeslem. To pevné křeslo roztkloukli mým tělem tak, že se už křeslu nepodobalo. Přinesli jiné křeslo a za nějakou chvíli bylo zničeno i to. Přinášeli však další křesla a nekonečný výslech o dynamitu pokračoval.

Když se správce Atherton unavil, vystřídal ho kapitán Jamie, a pak nastoupil na místo kapitána Jamieho dozorce Monohan a začal mě srážet do křesla. A v jednom kuse dynamit, dynamit, dynamit. "Kde je dynamit?" a žádný dynamit nebyl. Věřte mi, že ke konci bych byl dal pořádný kus své nesmrtelné duše za pár liber dynamitu, ke kterému bych se mohl přiznat.

Nevím, kolik křesel rozbili mým tělem. Nesčetněkrát jsem omdlel a nakonec nabyla celá ta věc přízračné podoby. Zpola mě odnesli, zpola odstrkali zpátky do tmy. Když jsem se tam probral k vědomí, našel jsem ve své kobce špicla. Byl to bledý, maličký požívač drog, odsouzený ke kratšímu trestu, a za trochu omamných prášků schopný provést cokoliv. Sotva jsem ho (...)

(......)