Jack London

TULÁK PO HVĚZDÁCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Jsem Darrell Standing. Co nevidět mě vyvedou ven a pověsí. Zatím říkám, co mám na srdci, a píšu na těchto stránkách o jiných dobách a jiných místech.

Po odsouzení jsem přišel strávit zbytek svého "přirozeného života" do vězení v Saň Quentinu. Ukázalo se, že jsem nenapravitelný. Nenapravitelný, to je strašný lidský tvor, takový je aspoň význam slova "nenapravitelný" ve vězeňské psychologii. Stal jsem se nenapravitelným, protože se mi ošklivil zbytečný pohyb. Vězení bylo jako každé vězení hotová ostuda a urážka, samý zbytečný pohyb. Dali mne do tkalcovny juty. Zločinné plýtvání pohyby mě rozčilovalo. A jak taky ne? Jak vyloučit zbytečný pohyb, to byl můj obor. Před třemi tisíci lety, dříve než byly vynalezeny parní stroje a parou poháněné tkalcovské stavy, hnil jsem zaživa ve vězení ve starém Babylóně, a věřte mi, mluvím pravdu, když říkám, že za těch dávných časů jsme my vězni dosahovali na ručních stavech lepších výsledků než vězni v dílnách se stroji poháněnými parou v Saň Quentinu.

Zločinné plýtvání se mi protivilo. Bouřil jsem se. Snažil jsem se ukázat dozorcům asi dvacet účinnějších způsobů. Bylo na mne učiněno udání. Dostal jsem samovazbu a byl jsem zbaven světla a potravy. Vyšel jsem ven a pokoušel jsem se pracovat v nevýkonném zmatku tkalcovských dílen. Bouřil jsem se. Dostal jsem samovazbu a svěrací kazajku. Byl jsem přidržen s rozpjatými pažemi na zemi a potají zbit a ztlučen tupými dozorci, jejichž všechna inteligence dohromady stačila právě k tomu, aby jim ukázala, že jsem jiný a ne tak hloupý jako oni.

Vydržel jsem dva roky tento zoufalý útisk. Je strašné pro člověka být spoután a hlodán krysami. Ti zvířečtí dozorci byli krysy a hlodali mou inteligenci, hlodali všechny jemné nervy mého živého těla a mého sebevědomí. A já, který jsem býval v minulosti chrabrým bojovníkem, v tomto současném životě jsem vůbec nebyl bojovník. Byl jsem farmář, agronom, profesor připoutaný k psacímu stolu, otrok laboratoře, zajímající se jen o půdu a o zvyšování úrodnosti půdy.

Bojoval jsem na Filipínách, protože bojovat patřilo k tradicím Standingů. Neměl jsem schopnosti bojovníka. Bylo to všechno příliš směšné, to vhánění tříštivých cizích těles do těl drobných mužíčků. Bylo to k smíchu vidět Vědu, jak jako nevěstka zaprodává všechnu moc svých vymožeností a důvtip vynálezců, aby bylo možno vhánět cizí tělesa do těl černého lidu.

Jak říkám, poslušen standingovských tradic, šel jsem do války, a zjistil jsem, že nemám k válčení schopnosti. A tak mě ocenili i moji představení, udělali ze mne totiž ubytovatelova písaře, a jako písař za psacím stolem jsem bojoval celou španělsko-americkou válku.

Plýtvání pohyby v tkalcovské dílně mě dohánělo k zuřivosti ne proto, že bych byl bojovník, nýbrž proto, že jsem byl myslící člověk, a proto jsem byl také pronásledován dozorci tak dlouho, až se ze mne stal "nenapravitelný". Čísi mozek pracoval, a já jsem byl za jeho práci trestán. Když jsem se stal svou nenapravitelností tak (...)

(......)