Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 12

Uplynulých čtyřiadvacet hodin se odehrával pravý karneval zvířecké surovosti. Od kajuty až po kotce na přídi se to provalilo jako nákaza. Nevím ani, čím začít. Skutečnou příčinou všeho byl Vlk Larsen. Vztahy mezi jednotlivci z mužstva i mezi lovci, napjaté a stále přepínané mstou, hádkami a vzteky, držely v jakési vratké rovnováze, až se divé vášně vzňaly plamenem jako prérijní tráva.

Thomas Mugridge je plaz, špicl a donašeč. Pokoušel se přilísat a znovu si dobýt u kapitána ztracené postavení miláčka tím, že donášel výroky námořníků na přídi. Vím, že to byl on, kdo donesl Vlku Larsenovi některé ukvapené řeči Johnsonovy. Johnson si koupil nepromokavý pracovní oblek z lodní konfekce a zjistil, že je to zboží velice podřadné jakosti. Nelenil a začal to roznášet. Lodní konfekce je jakýsi miniaturní krám se šatstvem a střižním zbožím, na tuleňářských škunerech obvyklý a zásobený speciálně potřebami pro námořníky. Co si námořník zakoupí, strhne se mu potom z výdělku na lovištích; neboť stejně jako lovci i veslaři a kormidelníci člunů dostávají místo mzdy „podíl“, stanovenou částku za každou kožešinu, ulovenou a přivezenou jejich člunem.

Avšak o Johnsonově reptání na lodní konfekci jsem nic nevěděl, takže všechno, čeho jsem byl potom svědkem, dolehlo na mne jako překvapení. Právě jsem dokončil vymetání kajuty a Vlk Larsen mě zlákal k diskusi o Hamletovi, který byl jeho oblíbenou Shakespearovou postavou, když vtom sestupoval po schodech do kajuty Johansen a za ním v patách námořník Johnson. Námořník smekl v kajutě čapku, jak je na moři zvykem, a zůstal stát vprostřed kajuty, silně se pohupuje podle kymácení lodi, a celý jaksi nesvůj hleděl kapitánovi do tváře.

„Zavřete dveře a zatáhněte závoru,“ poručil mi Vlk Larsen.

Když jsem příkaz poslušně splnil, všiml jsem si úzkostného záblesku v Johnsonových očích, příčinu jsem však vůbec netušil. Netušil jsem, co se bude dít, dokud se to dít nezačalo, on však věděl hned od začátku, co se chystá, a statečně se tomu postavil. A právě v jeho jednání jsem shledával dokonalé vyvrácení celého materialismu Vlka Larsena. Námořníka Johnsona strhovala myšlenka, zásada, pravda a počestnost. Byl v právu, věděl, že je v právu, a nebál se. Kdyby bylo zapotřebí, zemřel by za své právo, zůstal by si věren, do hloubi duše poctivý. A v tom se zobrazovalo vítězství ducha nad tělem, nepřemožitelnost a mravní velikost duše, která se nedá spoutat a dovede se pozdvihnout nad čas a prostor a hmotu s jistotou a neústupností, které mohou pramenit jen z věčnosti a nesmrtelnosti.

Ale abych se dostal k věci. Všiml jsem si úzkostných světýlek v Johnsonových očích, ale omylem jsem je měl za projev vrozené plachosti a rozpačitosti toho člověka. Důstojník Johansen stál tak asi na metr od něho po jeho boku a plné tři metry před ním seděl Vlk Larsen na jedné z otáčecích kajutních sedaček. Výrazná zámlka nastala, když jsem zavřel dveře a zatáhl závoru, zámlka, která (...)

(......)