Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Nasnídáni, s chudou táborovou výbavou připoutanou řemeny na saně, obrátili se zády k přívětivému ohni a vydali se do tmy. Ihned se rozlehlo vytí, divoké a ponuré vytí, jedno s druhým se domlouvající mrazivou tmou. Bylo po řeči. V devět hodin se rozednilo. V poledne se obloha na jihu rozehřála do růžova a vyznačila, kde oblina Země oddělovala polední slunce od světa Severu. Růžová záře však rychle vybledla. Šedavé denní světlo vydrželo do tří hodin, potom se i ono vytratilo a příkrov arktické noci se snesl na tesknou ztichlou zemi.
Jak tma houstla, křik lovící smečky zprava, zleva i zezadu se přibližoval – tak blízko, že nejednou dolehl na upachtěné psy strach, až chvílemi proopadali panice.
Po jednom takovém zmatku řekl Bill, když se mu podařilo společně s Henrym srovnat psy do postraňků:
„Kdyby už narazili někde na zvěř a odtáhli a nechali nás na pokoji!“
„Jdou opravdu strašně na nervy,“ přiznával Henry.
Potom už nemluvili, dokud se neutábořili.
Henry se právě nakláněl nad bublajícím kotlíkem s fazolemi a přidával do nich led, když ho vylekal úder, Billův výkřik a pronikavé, bolestné zavrčení z klubka psů. Vztyčil se a zahlédl ještě, jak cosi nezřetelného mizí po sněhu do úkrytu tmy. Potom uviděl Billa, jak stojí napůl vítězoslavně a napůl schlíple mezi psy, v jedné ruce drží silný klacek a v druhé za ocas kus sušeného lososa.
„Půlku sežral,“ oznamoval, „ale jednu ode mne přece jen slíznul. Slyšels, jak zakňučel?“
„Jak vypadal?“ ptal se Henry.
„Nebylo dobře vidět. Ale měl čtyři nohy a tlamu a chlupy jako každý pes.“
„Nejspíš nějaký krotký vlk.“
„Zatraceně krotký, ať už je to jak chce; takhle si přijít ke krmení a sebrat porci ryby!“
Když se toho večera najedli, usadili na dlouhé bedně a bafali z dýmek, kruh žhnoucích očí se svíral ještě těsněji než předtím.
„Kdyby tak narazili třeba na stádo losů, odtáhli a dali nám už pokoj!“ řekl Bill.
Henry něco nevlídně zabručel a tak potom seděli čtvrt hodiny mlčky. Henry hleděl upřeně do ohně a Bill na kruh očí, planoucí ve tmě právě za hranicí světla z ohně.
„Kdybychom tak zrovinka teď dojížděli do McGurry!“ začal znovu.
„Nech už toho skuhrání a těch věčných kdyby,“ vybuchl zlostně Henry. „Pálí tě žáha, to je to hlavní, co tě trápí. Spolkneš lžičku sody, báječně se ti uleví a bude z tebe snesitelnější společník.“
Ráno Henryho probudilo zuřivé klení, řinoucí se z Billových úst. Henry se zdvihl na lokti a uviděl svého druha, jak stojí mezi psy u rozdmýchaného ohně a s tváří křivou vztekem hrozí zdviženýma rukama.
„No tak,“ křikl Henry; „Co je zas?“
„Žabák je pryč,“ dověděl se.
„Nepovídej!“
„Říkám ti – je pryč!“
Henry vyskočil z pokrývek a letěl k psům. Spočítal je bedlivě a potom svorně s kamarádem proklínal divočinu, která je oloupila o dalšího psa.
„Žabák byl z nich ze všech nejsilnější,“ prohlásil závěrem Bill.
„A hlupák to taky nebyl,“ dodal Henry.
To byla druhá pohřební řeč ve dvou dnech.
Po neveselé snídani (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
