Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXIX.

Druhého dne nato ráno Jakub Welse, ačkoliv byl milionářem, štípal dříví, rozdělal oheň a jal se hledati barona Coubertina, zatím co jeho dcera myla talíře a tácy po snídani; nato sáhla po svazku Shakespeara a usedla si na jedlový pařez nedaleko od stanu.

Kniha zůstala jí zavřena na kolenou, kdežto její oči bloudily po okolní krajině. Nač myslila? Zjevila se ji tvář Corlissova, tak něžná, tak plná soucitu. Odháněla daleko od sebe obraz druhého muže, jehož nechtěla ani jmenovati. Její rozbolestněné tělo i duch zpěčovaly se jakémukoli činu, jakémukoli rozhodnutí! Ona mohla jen trpět.

Praskot suché větve pod nějakým krokem probudil ji z její strnulosti. Pozvedla hlavu a střetla se s pohledem St. Vincentovým, jenž tkvěl na ní.

„Vy jste mi neblahopřála k mému vysvobození,“ zvolal k ní vesele. „Ovšem, vy jste musila včera večer býti polomrtvá únavou. Já také ostatně. A vy jste mimo to strávila celý den na řece.“

Při tom hned jak hovořil, pozoroval pokradmu dívku, hledě uhodnouti její úmysly.

„Vy jste hrdinka, Frono,“ pokračoval nadšeně. „Nejenom, že jste zachránila posla s rychlými zprávami, nýbrž dosáhla jste i odkladu, jimž bylo soudu umožněno, aby zvěděl pravdu. Hodný to hoch, ten Gow. Škoda, že jest nyní asi již mrtev!“

„Jsem ráda, že jsem vám prokázala službu. Ale nezdá se mi, že by si vaše osvobození zasluhovalo blahopřání.“

„Ach, takhle vy pojímáte tu věc? Dovolte mi, abych si usedl k vám a podal vám nějaké vysvětlení. Byly-li ženy v mém životě…“

Frona neučinila posuňku, na jaký čekal. Zůstala nepohnuta, ruce však se jí skroutily nervózně. Za těchto posledních slov usmála se opovržlivě.

„Ženy?“ opakovala „Vy myslíte, že tohle je jediné vysvětlení mého chování.“

„Vy jste mne oddaně podporovala v mé těžké zkoušce, proto jsem se domníval...“

„Vy jste mne tedy nikdy nepochopil, Gregory? Pohlédněte mi do tváře a pokuste se cítiti to, co já cítím. Vaše přítomnost mne uráží. Vzpomínky na vaše polibky mne uráží a mé rty se cítí poskvrněny. Ne jenom pro ‚ženy ve vašem životě‘, jak vy říkáte.“

Zastavila se. Nějaké hlasy lidí a skřípot vesel zazní blízko nich: Uzří Del Bishopa a Corlisse, kterak přivazují nějaký (...)

(......)