Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXI
PODLOUDNOST

Sheldon se již o onom předmětu nezmínil a také nezměnil nijak své dřívější chování. V jeho zevnějšku nejevilo se nic, co by připomínalo odmítnutého milence, ba vůbec ne milence. Také nebyly mezi nimi žádné rozpaky. Byli vzájemně tak upřímně přívětiví ve svých stycích jako dříve. Sheldon by byl rád věděl, zda jeho prudké vyznání lásky probudí u Joany nějaké ženské sebevědomí, ale očekával takovou známku nadarmo. Zdála se tak nezměněna jako on, a zatímco on věděl, že svoje skutečné pocity skrývá, byl pevně přesvědčen, že ona neskrývá nic. A přece musel zárodek, který do ní zasadil, být v činnosti. O tom byl přesvědčen, ačkoliv neměl víru ve výsledek. Nebyly vidět žádné předběžné známky pochodů, které se děly v nitru této podivné dívky. Možná, že se probudí, to byla pravda, a na druhé straně a se stejnou nadějí mohl být pro ni mužem nepravým a jeho vyznání lásky mohlo ji tím pevněji utvrdit v jejích názorech o štěstí za svobodna.

Zatímco věnoval více a více svého času plantážím, starala se Joana o dům a mnohé domácí záležitosti a držela je pevně v ruce, po způsobu námořnickém, a převracela přitom soustavu a disciplínu. Pracovní situace na Berande se lepšila. Martha odvezla padesát černochů, jejichž čas došel, a to byli právě nejhorší muži z celé plantáže – lidé, kteří sloužili pět let a byli najati Billym, lidé, kteří prožili staré časy teroru, kdy původní majitelé Berande byli zahnáni. Nově najatí dělníci, kteří byli pokořeni za nového vedení, byli mnohem slibnější. Joana se shodla se Sheldonem již od počátku programu, že musí být vedeni silnou rukou, ale zároveň že s nimi musí být zacházeno s naprostou spravedlností, mají-li uniknout nákaze od starších dělníků, kteří zde dosud zůstali.

„Myslím, že by bylo dobré dát dnes odpoledne všem tlupám práci blízko u domu,“ prohlašovala jednoho dne při snídani. „Dala jsem vyčistit dům a vy byste měl dát vyčistit baráky. Příliš mnoho se krade.“

„To je dobrá myšlenka,“ souhlasil Sheldon. „Prohlédneme jejich bedničky. Právě jsem pohřešil pár košil a také můj nejlepší kartáček na zuby zmizel.“ –

„Stejně zmizely dvě bedničky mých patron,“ dodávala, „a přitom se ani nezmiňuji o kapesnících, ručnících, prostěradlech a nejlepším páru mých trepek. Ale co chtějí s vaším kartáčkem na zuby, to nemohu pochopit. Příště ukradnou kulečníkové koule.“

„Jedna zmizela několik týdnů před tím, než jste přišla,“ smál se přitom. „Dnes odpoledne prohlédneme jejich bedničky.“

Bylo to věru odpoledne plné práce. Joana a Sheldon, oba ozbrojeni, chodili baráky dům za domem za asistence dohližitelů a s půl tuctem hlasatelů pro vystřídání, kteří vyvolávali po řadě jména jednotlivých dělníků. Každý černoch přinesl klíč ke své bedničce a pak mu bylo dovoleno přihlížet, zatímco byl její obsah vysypán.

Bylo objeveno celé bohatství kořisti. Bylo tam několik tuctů nožů na sekání třtiny – veliké to sekací zbraně s ostřím jako břitva, kterými je možno utnout člověku jedinou ranou hlavu. Byly (...)

(......)