Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXIII
POSELSTVÍ Z PRALESA

Nikdy předtím nebyla prováděna honba na uprchlíky z Berande s větší horlivostí. Skutky Gogoomyovy a jeho soudruhů byly pro sto padesát nových dělníků velmi špatným příkladem. Měli v úmyslu vraždit, dohližitel tlupy byl zabit a vrahové zrušili svoje smlouvy útěkem do pralesa. Sheldon viděl, jak nutné je poučit svoje nedávno chycené kanibaly, že špatné příklady bylo velmi nebezpečno napodobovat. A naléhal na Seeleeho ve dne v noci, zatímco vlastně s Tahiťany žil v pralese, když přenechal dohled na plantáže Joaně. Na severu pracoval dobře Boucher, neboť po dvakráte vrátil uprchlíky, když se pokoušeli dospět ku pobřeží.

Černoši byli chytáni druh po druhu. Při prvé honbě na lidi v mangrovových bažinách chytil Seelee dva. Třetí byl poraněn Boucherem do stehna, když se chtěl oklikou dostat na sever. A ten pak zůstával při honbě pozadu a byl rovněž sebrán Seeleeovými honci. Všichni tři uprchlíci byli denně vystavováni v těžkých železných poutech v nádvoří jako dobrý příklad, co se stane těm, kteří dávají příklady špatné. Bylo to jen pro poučení stopadesáti polodivokých mužů z Poonga-Poonga. Pak byl dán Minervě signál, když se vracela kolem pobřeží do Tulagi, aby poslala člun, a tři zajatci byli posláni do žaláře, aby tam očekávali svůj soud.

Pět jich bylo dosud venku, avšak uniknout bylo nemožné. Nemohli se dostat na pobřeží a také se neodvážili příliš daleko do vnitrozemí ze strachu před lítými křováky. Potom přišel jeden z oněch pěti dobrovolně a vzdal se a Sheldon zvěděl, že Gogoomy a dva jiní jsou právě ti, kteří byli dosud na svobodě. Měli být vlastně čtyři, ale podle výpovědi onoho muže, který se vzdal, byl čtvrtý muž zabit a sněden. A právě strach před podobným osudem ho zahnal zpět. Byl to černoch z Malu, ze severozápadní Malaity, a odtud byl také onen snědený. Dva ostatní soudruhové Gogoomyho byli z Port Adamsu. Černoch prohlásil, že pokud se týká jeho, dává přednost vládnímu soudu a trestu před tím, aby byl sněden v pralese svými soudruhy.

„Gogoomy sníst mne velmi brzy,“ pravil. „Ale na mou duši, nejsem člověkem ke snědení.“

O tři dny později chytil Sheldon jednoho z černochů, který ležel postižen bahenní zimnicí, neschopen boje nebo útěku. Téhož dne nalezl Seelee druhého černocha v podobném stavu. A tak zůstal na svobodě jedině Gogoomy, a poněvadž se kruh pronásledovatelů kolem něho stále úžil, přemohl svůj strach před Křováky a dal se přímo k horskému hřbetu ostrova. Sheldon se čtyřmi Tahiťany a Seeleem, doprovázeni třiceti jeho lovci, sledovali Gogoomyho stopu asi dvanáct mil do otevřené travnaté krajiny a pak Seelee a jeho lidé pozbyli zmužilosti. Přiznal se, že ani on, ani nikdo jiný z jeho kmene se dosud nikdy neodvážil vniknout tak hluboko do nitra ostrova, a vyprávěl k Sheldonovu poučení nejstrašnější povídky o hrozných Křovácích. Řekl, že za starých časů překročovali prérii a útočili na domorodce žijící u moře. Ale od příchodu bělochů na pobřeží zůstávali ve svých (...)

(......)