H. P. Lovecraft

HRŮZA V DUNWICHI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

I.

Pokud při cestách po severu centrálního Massachusetts na křižovatce Aylesburského mýta kousek za Deans Corners špatně odbočíte, dostanete se do opuštěné, podivné krajiny. Krajina se zdvíhá a kamenné zdi, porostlé planými růžemi, se tisknou stále blíž k vyježděným kolejím prašné, klikaté cesty. Stromy v hájích se zdají příliš rozložité a divoký plevel s ostružiníkem se rozbujely tak, jak lze v obydlených krajích vidět jen zřídka. Zároveň se objeví ojedinělá neplodná pole s řídce roztroušenými domy, všemi překvapivě stejně poznamenanými věkem, bídou a rozkladem. Člověk neví proč, ale váhá zeptat se na správnou cestu sukovitých osamělých místních lidí, kradmo se šourajících tu a tam po rozpadlých schodech nebo svažitých lukách posetých kameny. Ti lidé se chovají tak tiše a tajuplně, až má člověk pocit, že se tu setkává s čímsi zakázaným, s čím nebude radno přicházet do styku. Když vám cesta otevře výhled na hory nad hlubokými lesy, pocit podivné nevolnosti jen zesílí. Vrcholky jsou příliš oblé a souměrné na to, aby působily příjemně a přirozeně, a občas se na jejich temeni proti nebi mihnou jasné obrysy zvláštních vysokých kamenných sloupů, postavených do kruhu.

Cestu protínají rokliny a hluboké strže, a hrubě tesané dřevěné mosty přes ně nebudí nikdy důvěru. Když cesta znovu klesne, objeví se rozsáhlé bažiny, kterým se každý instinktivně vyhne a doopravdy se jich bojí navečer, kdy začnou křičet neviditelní lelci a při nevázaném rytmu skřehotu volských žab, jehož vytrvalost tísní duši, se dají do tance roje světlušek. Jemná záře nad Miskatonicem tvoří linku, která obdivuhodně připomíná hada vinoucího se kolem úpatí klenutých kopců, v nichž Miskatonic pramení.

Jak se kopce blíží, přitahují pozornost spíše jejich zalesněná úbočí než kameny korunovaná temena. Ta úbočí, náhle se vynořivší, jsou tak temná a strmá, až by si člověk přál, aby byla zůstala daleko, ale jinudy se před nimi prchat nedá. Skrz krytý most je vidět vesnička vtěsnaná mezi řeku a kolmý svah Oblého vrchu, a ten pohled udiví shlukem práchnivějících mansardových střech, které prozrazují architekturu spíše doby minulé nežli tu, která je rozšířena v sousední oblasti. Nepřidá na klidu, když při pozornějším pohledu vidíme, že většina domů je opuštěna a rozpadá se v trosky a v kostele s polozbořenou špičatou věží se usadil jediný zdejší mizerný obchodní podnik. Ztemnělý tunel mostu budí spíše strach než důvěru, ale není možné se mu vyhnout. Když už jej máte za sebou, nemůžete se zbavit dojmu, že cítíte slabý, nepříjemný pach jak v uličkách vesnice, tak všude kolem, a pak musíte úzkou silnicí kolem úpatí kopců, za nimiž už uháníte rovinatou krajinou, až se dostanete na Aylesburskou odbočku. Možná se pak někdy dozvíte, že jste projížděli Dunwichem.

Venkované navštěvují Dunwich co nejméně, a od jisté doby, kdy zde vládl strach, jsou všechny ukazatele směřující k vesnici strženy. Zdejší přírodní scenérie, soudě podle běžných estetických měřítek, je (...)

(......)