H. P. Lovecraft

VE ZDECH ERYXU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Noc - 13.VI.

Další potíže. S útěkem budu mít pekelnou svízel, protože se objevily problémy, které jsem vůbec nečekal. Další noc v bahně a zítra mám na krku boj. Zkrátil jsem si odpočinek, vstal a tápal chodbami už od čtyř. Asi za patnáct minut jsem došel do středové místnosti a posunul přilbu, aby označila poslední ze tří možných vchodů. Vyrazil jsem, připadalo mi, že cesta je nějak známá, ale v pěti minutách mě vzburcoval pohled, který mě zdrtil tak, že to ani neumím popsat.

Ze vzdáleného lesa za planinou se vynořila skupina pěti nebo šesti odporných lidoještěrů. Na tu dálku jsem je nemohl přesně rozeznat, ale připadalo mi, že se zastavili, obrátili se k lesu a dělali jakési posunky a potom se k nim přidal další tucet. Celá skupina se pak vydala přímo k neviditelné budově, když se blížila, pozorně jsem si ji prohlížel. Nikdy dřív jsem ty bytosti neviděl zblízka jinak než mezi rychlými stíny v džungli.

Na pohled se zřetelně podobaly plazům, i když jsem věděl, že je to podobnost pouze povrchní, protože zdejší bytosti nemají nic společného s pozemským životem. Když se dostaly blíž, už mi tak plazovité nepřipadaly - až na plochou hlavu a zelenou, slizkou, jakoby žabí kůži. Kráčely vzpřímeně na zvláštních, pevných pahýlech, jejich přísavky v bahně vydávaly podivné zvuky. Byli to průměrní jedinci, asi sedm stop vysocí, se čtyřmi dlouhými, provazcovitými hrudními tykadly. Pohyby tykadel - pokud Foggovy, Ekbergovy a Janatovy teorie mají pravdu, o čemž jsem dříve pochyboval, ale teď tomu pomalu věřím - ukazovaly, že se bytosti domlouvají.

Vytáhl jsem plamenomet a připravil se na tvrdý boj. Nepřítel byl v přesile, ale zbraň mi dávala určitou výhodu. Jestli bytosti budovu znají, přijdou si pro mě, a to by byl klíč, jak se dostat ven, stejně by mi posloužily i masožravé skory. Bylo skoro jisté, že mě napadnou, i když krystal v mojí kapse nemohly vidět, cítily jeho blízkost zvláštním smyslem.

K mému velkému překvapení na mě ale nezaútočily. Místo toho se rozdělily a utvořily kolem mě velký kruh v takové vzdálenosti, podle které jsem poznal, že se tisknou k neviditelným zdem. Stály tam v kruhu kolem, dívaly se na mě tiše a zkoumavě, hýbaly tykadly, občas kývly hlavou a pokynuly horními končetinami. Po chvíli jsem viděl, že z lesa přicházejí další lidoještěři, jdou sem a připojují se ke zvědavé skupině. Ti, kteří byli nejblíž mrtvole, na ni jenom zběžně pohlédli, jinak se jí nezabývali. Byl to hrozný pohled, ale lidoještěry to vůbec neznepokojilo. Sem tam některý z nich odehnal mouchy prackou nebo tykadly, nebo přísavkami na pahýlech rozmáčkl akmana, sifiklaka nebo natažené efješe.

Jak jsem se ohlížel po groteskních a nečekaných vetřelcích a přemýšlel o tom, proč mě nenapadli hned, opustila mě najednou veškerá vůle a nervová energie, abych pokračoval v hledání cesty ven. Opřel jsem se bezvládně o neviditelnou zeď chodby, ve které jsem zrovna stál, a nechal myšlenky, aby spřádaly řetězce nejdivočejších spekulací. (...)

(......)