H. P. Lovecraft

VE ZDECH ERYXU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Navečer - 15.VI.

Hrůza a zoufalství. Zase všechno špatně! Po předchozí odbočce jsem se stále blížil ke kostře, ale náhle jsem narazil na přepážku. Znovu jsem se spletl, octl jsem se tam, kde jsem byl před třemi dny, při prvním marném pokusu opustit bludiště. Nevím, jestli jsem řval nebo ne - asi jsem byl příliš slabý na to, abych vydal nějaký zvuk. Jenom jsem dlouho ležel v bahně, zatímco ty zelené bestie venku skákaly a smály se a gestikulovaly.

Po chvíli jsem se trochu sebral. Žízeň, slabost a dusnost mě rychle zmáhaly, s poslední špetkou síly jsem založil chlorátovou kostku do elektrolyzéru - už bez starostí a bez ohledu na to, že bych potřeboval další pro cestu na Terra Nova. Čerstvý kyslík mě mírně osvěžil, mohl jsem se rozhlédnout pozorněji.

Vypadalo to, že jsem zůstal trochu dál od ubohého Dwighta než při prvním zklamání, a malátně jsem přemýšlel, jestli jsem se ocitl v jiné chodbě, trochu vzdálenější. Se stínem naděje jsem se pracně sunul dopředu - ale po několika stopách jsem narazil na slepou stěnu stejně jako předtím.

Takže to byl konec. Za tři dny jsem nikam nedošel, nemám už sil. Brzo se zblázním žízní, nemám už chlorátové kostky na zpáteční cestu. Ještě mě trochu zajímá, proč se ty stvůry tak namačkaly kolem vchodu, když se mi vysmívaly. To asi patřilo ke frašce - abych si myslel, že se blížím k východu, o kterém věděly, že neexistuje.

Už dlouho nevydržím, rozhodl jsem se ale, že nebudu věci urychlovat jako Dwight. Jeho šklebící se lebka je obrácená ke mně, otočily ji šlahouny efješů, které hltají kožený oblek. Strašidelný pohled prázdných očních důlků je horší než civění těch ještěřích stvůr. Jako by mi ty mrtvé, vyšklebené bílé zuby vyhrožovaly.

Budu ležet v bahně úplně tiše a nastřádám všechny síly. Záznam - doufám, že se dostane do rukou těch, kdo pro mě přijdou, a varuje je - bude brzy u konce. Až dopíšu, budu dlouho odpočívat. Pak, to už bude dost tma na to, než aby ty příšery dobře viděly, seberu poslední zbytky sil a pokusím se přehodit záznamový svitek přes zeď a vstupní chodbu na pláň venku. Musím si dát pozor, abych házel doleva, aby zpráva nedopadla k té poskakující bandě, co mě s takovou radostí obléhá. Možná se svitek na věky ztratí v bahně, možná ale dopadne do nějakého roští a nakonec se dostane do lidských rukou.

Pokud ho někdo bude číst, doufám, že bude víc než varováním před pastí. Snad bude poučením pro naši rasu, aby nechávala zářící krystaly tam, kde jsou. Patří jenom Venuši. Naše planeta je tak nutně nepotřebuje, a já jsem přesvědčen, že tím, že jsme se snažili krystaly získat, jsme porušili nějaký tajuplný, neznámý zákon - zákon ukrytý hluboko v tajemném vesmíru. Kdo může říct, jaké temné, mocné, nepředstavitelné síly mohou vyvolat ti ještěři, kteří hlídají tak zvláštním způsobem své poklady? Dwight a já už jsme zaplatili, stejně jako platili a budou platit jiní. Možná ale, že taková ojedinělá úmrtí jsou jenom předehrou hrůz, které teprve přijdou. Nechme (...)

(......)