<<< Literární doupě
Literární doupě

H. P. Lovecraft

DAGON

kompletní kniha (e-book)

 

Lovecraft: Contre le monde, contre la vie - Houellebecq M.
 
 
cena původní: 156 Kč
cena: 138 Kč
Lovecraft: Contre le monde, contre la vie - Houellebecq M.
Barva z kosmu - Lovecraft H.P.
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 199 Kč
Barva z kosmu - Lovecraft H.P.
Věc na prahu - Lovecraft H.P.
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 199 Kč
Věc na prahu - Lovecraft H.P.

 

    1    

 

 

Píši v obrovském duševním vypětí, neboť tato noc je mou poslední. Jsem bez peněz a téměř u konce zásoby drog, díky kterým jsem až doposud dokázal přežít, už nemohu svá muka déle snášet a vrhnu se z podkrovního okna dolů na špinavou dlažbu ulice. Nemyslete si, že když jsem propadl morfiu, musím být slaboch nebo zhýralec. Až si přečtete mé ve spěchu naškrabané řádky, snad si domyslíte, i když nikdy ne zcela pochopíte, proč tolik toužím po zapomnění či zániku.

Stalo se to na jedné z nejrozlehlejších a nejméně navštěvovaných částí Pacifiku: poštovní lodi, na které jsem sloužil, se zmocnili němečtí korsáři. Velká válka zrovna začínala a námořní moc Hunů ještě nepropadla své pozdější mravní zkáze, naše loď se stala řádnou kořistí a s námi, její posádkou, jednali se vší slušností a šetrností, jež náleží válečným zajatcům. Kázeň, kterou po nás vyžadovali naši věznitelé, byla tak uvolněná, že po pěti dnech zajetí se mi samotnému podařilo uprchnout v malém člunu, se zásobami vody a potravin, které by vystačily na poměrně dlouhou dobu.

Když jsem se konečně ocitl na svobodě a unášel mě mořský proud, měl jsem jen mlhavou představu o tom, kde se nacházím. Nikdy jsem nebyl zdatným navigátorem, a tak jsem jen podle postavení slunce a hvězd mohl odhadnout, že se nacházím někde jižně od rovníku. O zeměpisné délce jsem však neměl ani ponětí a v dohledu nebyl žádný ostrov či pobřeží. Počasí zůstávalo krásné, a tak jsem nespočetnou řadu dní bezcílně plul pod rezavým sluncem odkázán čekat, že potkám nějakou loď plující kolem, nebo že mě proud zanese až ke břehům obydlené pevniny. Nespatřil jsem však ani loď, ani zemi, a ve svém osamění, unášen tou široširou jednolitou modří, jsem propadal zoufalství.

Ke změně došlo mezitím, co jsem spal. Podrobnosti se už nikdy nedozvím, neboť ačkoli můj spánek byl neklidný a obtěžkaný zlými sny, spal jsem tvrdě. Když jsem se konečně probral, zjistil jsem, že vězím zpola ponořen do lepkavého černého bahna, jež se kolem mne monotónně zvlněné rozprostíralo, kam oči dohlédly, a v němž pár metrů ode mne uvízl i můj člun.

Člověk by řekl, že mým prvním pocitem bude úžas nad tak obrovskou a nečekanou změnou scenérie, byl jsem však spíše vyděšený než překvapený - vzduch a hnijící půda ve mně vzbuzovaly takový hnus, že mě do morku kostí zamrazilo. Obklopovaly mne rozkládající se zdechliny zkažených ryb a další věci, které ani nelze popsat, jež vystupovaly z nechutně páchnoucího bahna té nekončící pláně. Snad bych se ani neměl snažit vystihnout pouhými slovy nepopsatelnou ohyzdnost, jež může být obsažena v absolutním tichu a holé nezměrnosti. Nebylo tu nic slyšet, a kromě širé plochy černého bahna, nic vidět, avšak naprostá nehybnost a stejnorodost krajiny ve mně vzbuzovaly svíravou hrůzu.

Slunce zářilo na obloze, která mi ve své bezmračné krutosti připadala téměř temná - jako by odrážela inkoustově černou mokřinu pod mýma nohama. Jak jsem se prodíral k uvízlému člunu, uvědomil jsem si, že má situace byla vysvětlitelná jen jedním způsobem. Část oceánského dna byla zřejmě vyzdvižena k hladině nějakou naprosto nepředpokládanou vulkanickou činností, a na denní světlo se tak dostala plošina, jež byla po milióny a milióny let ukryta v bezedných hlubinách. Rozloha nového území, které se pode mnou objevilo, byla tak veliká, že ať jsem napínal uši sebevíc, nezaslechl jsem ani nejslabší zvuk mořského příboje. Nezahlédl jsem také ani jediného mořského ptáka, který by se živil zdechlinami.

Několik hodin jsem seděl a přemýšlel v člunu, který ležel na boku, a jak se slunce pohybovalo po obloze, poskytoval mi nepatrný stín. Den ubíhal a terén postupem času pozbyl své lepkavosti. Vypadalo to, že brzy vyschne natolik, aby se stal schůdným. Té noci jsem příliš nespal a příští den jsem si sbalil trochu jídla a vody, a připravil se tak na namáhavou pěší pouť přes podivnou pevninu hledat zmizelé moře a možná i záchranu.

Třetího rána jsem zjistil, že země již dostatečně vyschla pro chůzi. Zápach ryb byl omračující, já však přemýšlel o důležitějších věcech, než abych se staral o tak nepatrné zlo, a směle jsem se vydal za neznámým cílem. Celý den jsem vytrvale postupoval západním směrem - řídil jsem se vzdáleným pahorkem, jenž v té zvlněné pustině přečníval všechny vyvýšeniny. Na noc jsem se utábořil a druhého dne jsem pokračoval ve své pouti, ačkoli mi pahorek připadal téměř stejně vzdálený, jako když jsem ho spatřil poprvé. Teprve čtvrtého dne večer jsem dospěl k jeho úpatí. Byl mnohem vyšší, než se zdálo z dálky - a rozdíl mezi ním a ostatním povrchem umocňovalo údolí, z něhož vystupoval. Už jsem nemohl dál a tak jsem usnul ve stínu pahorku.

Nevím, proč jsem měl tu noc tak divoké sny, nicméně než v dáli nad východní plání vyšel ubývající a prapodivně vypouklý měsíc, již jsem byl znovu vzhůru, zbrocený chladným potem a odhodlaný nezamhouřit oko. Vidiny, jež se mi zjevily, bych více nesnesl. Ve svitu měsíce jsem si uvědomil, jak nerozumné bylo cestovat za dne. Kdybych neputoval v žáru pálícího slunce, nebyl bych tak vyčerpaný. Teď jsem cítil, že je v mých silách zvládnout výstup, který mi při západu slunce připadal neuskutečnitelný.

Už jsem řekl, že neporušená jednotvárnost hrbolaté pláně ve mně vzbuzovala neurčitou tíseň, ale tato tíseň se změnila v děs, když jsem vyšplhal na temeno oblého kopce a podíval se dolů na druhou stranu do nezměrné propasti či kaňonu, jehož temná zákoutí měsíc ještě neozářil. Připadal jsem si jako na konci světa - a hleděl jsem přes okraj skalní římsy do neproniknutelného chaosu věčné noci. V mém úděsu se mi vybavily vzpomínky na Ztracený ráj a Satanův obludný vzestup skrze nevábné království temnot.

Jak měsíc stoupal na obloze výše, začínal jsem rozeznávat, že srázy údolí nejsou kolmé, jak jsem si představoval. Výčnělky a nerovnosti skalního povrchu poskytovaly dostatek opory pro nohy a o pár set stop níže byl svah už o hodně mírnější. Hnán nevysvětlitelným impulsem, sešplhal jsem se po skále ještě níž a stanul na povlovném svahu, zíraje do styžských hlubin, kam ještě nikdy žádné světlo neproniklo.

Mou pozornost okamžitě upoutal obrovský a podivně vyhlížející předmět na protějším svahu, příkře se zvedajícím asi sto yardů přede mnou, předmět, který se bělavě leskl v prudkých paprscích stoupajícího měsíce. Rychle jsem se ujistil, že to je jen gigantický kus kamene, ale nemohl jsem se zbavit vtíravého pocitu, že jeho uložení a tvar nebyly výlučně dílem Přírody. Další soustředěné pozorování mě naplnilo dojmem, jejž nemohu popsat, neboť navzdory nezměrné velikosti kamene i tomu, že se nacházel v propasti, která zela na mořském dně už v dobách, kdy svět byl ještě velmi mladý, bylo nanejvýš zřejmé, že ten podivný předmět je dokonale opracovaným monolitem, jehož hmota okusila řemeslnou zručnost a snad i posvátnou úctu jakýchsi živoucích a myslících tvorů.

Byl jsem sice omámený a vyděšený, ale zároveň mne posedlo příjemné rozrušení vědce či archeologa, s nímž jsem stále pečlivě prohlížel své okolí. Měsíc, nyní téměř v zenitu, tajuplně a pronikavě zářil mezi nesmírné vysoko se tyčící stěny, které obklopovaly propast, a na jejím dně se v měsíčním světle objevila rozsáhlá vodní plocha, jež se na obou koncích vinula do nedohledna, a jak jsem stál na svahu, zdálo se mi, jako by mi její vlny téměř smáčely nohy. Na druhé straně kaňonu vlny omývaly spodní část kyklopského monolitu, na jehož povrchu jsem už rozeznával nápisy a nahrubo vytesané výjevy. Nápisy byly psány hieroglyfy, které jsem neznal a nikdy neviděl v žádné knize a jež se většinou skládaly ze stylizovaných symbolů - ryb, úhořů, chobotnic, korýšů, měkkýšů, velryb a jiných vodních živočichů. Několik symbolů zřejmě zobrazovalo cosi mořského, modernímu světlu zcela neznámého, ale vzpomínám si, že jsem podobné tvory viděl na oné pláni vyvržené z oceánu.

Nejvíce mě však fascinovaly vytesané obrazové vlysy. Diky jejich neuvěřitelné velikosti byl i přes vodu vidět soubor basreliéfů, jejichž náměty by vzbudily závist i samotného Dorého. Myslím, že ty výjevy měly zobrazovat lidi, alespoň určité druhy lidí, ale všichni byli vypodobněni, jak dovádějí jako ryby ve vodách nějaké mořské sluje nebo jak uctívají jakýsi monolitický idol, který se zdál být podobně jako oni ponořen ve vlnách. Netroufám si zmínit se o jejich vzezření a tvarech, neboť už z pouhé vzpomínky je mi mdlo. Grotesknější než by dokázali vymyslet Poe či Bulwer a v základním obrysu zrůdně lidští, ačkoli měli pavoučité ruce a nohy, nezvykle široké ochablé rty, vypouklé oči a ostatní znaky, na které raději nevzpomínám. Zdálo se mi podivné, že jejich proporce byly v poměru k okolí špatně rozvrženy - jedna z postav zabíjela velrybu, jež byla o málo větší než ona sama. Povšiml jsem si, jak říkám, jejich grotesknosti a neúměrných proporcí, rozměrů, ale v té chvíli jsem usoudil, že to jsou jen pomyslní bozi nějakého primitivního národa rybářů či mořeplavců, jehož poslední příslušníci vyhynuli celé věky před zrozením prvního předchůdce člověka piltdownského nebo neandrtálského. Jat posvátnou hrůzou při tomto nečekaném, a představy i těch nejodvážnějších antropologů překonávajícím pohledu, stanul jsem v zamyšlení, zatímco měsíc se podivně zrcadlil v tiché vodní hladině přede mnou.

Pak jsem to náhle uviděl. Jen s nepatrným zčeřením hladiny se ta věc vynořila z temných vod. Svou obrovitostí a obludností připomínající Polyféma, jako nějaká šílená zrůda ze zlého snu se prudce vymrštila k monolitu, který obemkla svými šupinatými pažemi, zatímco sklonila svou odpornou hlavu a začala vydávat jakési zvuky. Myslím, že tehdy jsem se pomátl.

Na šílený výstup po svahu a útesu a na svou zběsilou cestu k uvízlému člunu se pamatuji jen málo. Vím, že jsem si hlasitě prozpěvoval, a když jsem nemohl zpívat, nepříčetně jsem se smál. Vybavuji si velkou bouři, která se strhla po mém návratu k člunu, každopádně vím zcela bezpečně, že jsem slyšel burácení hromu a další zvuky, které Příroda vydává, jen když se rozběsní nejvíc.

Když jsem se probral z mrákot, byl jsem v nemocnici v San Francisku. Dopravil mě sem kapitán americké lodi, jež mě zachránila z mého člunu uprostřed oceánu. Ve svém deliriu jsem mnoho mluvil, ale mým slovům byla přikládána jen malá pozornost. O žádném vzedmutí země v Pacifiku mí zachránci nevěděli, a já nepovažoval za nutné přesvědčovat je o něčem, čemu by nevěřili. Jednou jsem vyhledal jistého slavného etnologa a pobavil jej podivným vyptáváním na starověkou filištinskou legendu a na Dagona, Rybího boha, avšak pochopil jsem, že je k uzoufání bez fantazie, a se svým naléháním jsem raději skončil.

Stává se to v noci, zvlášť když měsíc začíná po úplňku ubývat, že znovu vidím onu věc. Zkusil jsem morfium, ale droga mi přinesla jen přechodnou úlevu a pak jsem beznadějně zotročen uvízl v jejích spárech. A tak teď, když jsem pro poučení či pro pohrdavé pobavení svých bližních sepsal svůj příběh, se vším skoncuji. Často se sám sebe táži, zda to všechno nemohly být jen přeludy, jen rozmar horečky, která si se mnou pohrála, když jsem po svém útěku z německé válečné lodi ležel v otevřeném člunu s úpalem a blouznil. Takhle se ptám sám sebe, ale v odpověď se mi vždy znovu a znovu zjevuje ona obludně živá vidina. Nedokážu pomyslet na mořské hlubiny, aniž bych se otřásl při pomyšlení na nepojmenovatelné tvory, kteří se možná v tuto chvíli plazí a zmítají na svém slizkém loži, klaní se svým pradávným kamenným modlám a vtesávají svou vlastní ohyzdnou podobu do podmořských obelisků z vodou prosáklého granitu. Představuji si den, kdy se snad vynoří nad vlny, aby svými páchnoucími pařáty stáhli dolů zbytek toho titěrného, válkou vyčerpaného lidstva, den, kdy se pevnina propadne a temné dno oceánu bude vyzdviženo, aby se podílelo na obecné hrůzovládě.

Konec se blíží. Slyším u dveří hluk, jako by na ně naráželo nějaké obrovské kluzké tělo. Už mne tu nenajde. Bože, ta ruka! K oknu! K oknu!

 

    1    

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist