<<< Literární doupě
Literární doupě

Robert Ludlum
překlad: Tomáš Hrách

CESTA DO GANDOLFA

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Cesta k zázrakům - Rosenthal Robert
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 254 Kč
Cesta k zázrakům - Rosenthal Robert
The Cassandra Compact - Ludlum Robert
 
 
cena původní: 159 Kč
cena: 134 Kč
The Cassandra Compact - Ludlum Robert
The Hades Factor - Ludlum Robert
 
 
cena původní: 159 Kč
cena: 134 Kč
The Hades Factor - Ludlum Robert

 

   1   >

 

 

PRVNÍ DÍL

Za každou společností musí stát určitá
síla nebo vedoucí motiv,
který ji odděluje od jiných organizací
a dodává jí její vlastní identitu.

Shepherdovy Zákony ekonomiky
kniha XXXII, kapitola 12

PROLOG

Na náměstí sv. Petra se sešly davy lidí: tisíce věrných čekalo, až se na balkóně objeví papež a požehná jim. Období půstu a modliteb už končilo a večer se po celém Vatikánu rozezní andělský chór na znamení toho, že nadchází svátek sv. Genarra. Zvony ohlásí celému Římu i světu, že nastal čas radosti a dobré vůle - to vše na pokyn papeže Francesca I.

V ulicích se bude tančit za svitu loučí a ve vinárnách se bude popíjet při svíčkách, na Piazza Navonna, Trevi a v některých částech Palatinu už stály připravené stoly, prohýbající se pod nákladem těstovin, ovoce a domácího cukroví. Milovaný Francesco, sluha Boží, se vyjádřil jasně: otevřete svým bližním svá srdce i své spíže - a oni nechť je otevřou vám. Ať všichni, bohatí i chudí, konečně pochopi, že jsme jedna rodina. Existuje snad lepší způsob, jak překonat tuto těžkou dobu plnou zmatků, protivenství a vysokých cen, než žít podle Božích přikázání a dávat najevo účinnou lásku k bližním?

Nechť tedy lidé aspoň na několik dní zapomenou na sváry a na rozdíly mezi jednotlivci, všichni totiž bratry jsou a i přes to, co tvrdil Kain, jsou do značné míry „strážci bratrů svých“. Ať tedy na těch pár dní zavládne dobročinnost a milosrdenství, sdílení dobrého i zlého - protože žádné zlo na světě nedokáže odolat silám dobra.

Objímejte se, připíjejte, smějte se, plačte a hlavně milujte jeden druhého. Celý svět se musí dovědět, že vytržení ducha nezná hranic, každý si musí uchovat vzpomínky na tyto chvíle, aby se už nikdy nezapomněl řídit křesťanskými zásadami dobra. Je v moci smrtelníků vytvořit si Ráj na Zemi.

Tolik Francesco I.

Desetitisícový zástup na Svatopetrském náměstí ztichl. Za několik okamžiků vystoupí milovaný Il Papa na balkón a požehná jim.

 

Ve velkém sále nad náměstím postávali v hloučcích kardinálové, biskupové a jiní preláti a každou chvíli zabloudili očima k papežovi, který seděl v rohu. Místnost zářila jasnými barvami - šarlatem, purpurem a neposkvrněnou bělí. Sutany a klobouky, odznaky těch nejmocnějších v církevní hierarchii, se neustále kývaly a otáčely, takže celá scéna připomínala spíše nějakou oživlou fresku.

V koutě, na trůně postaveném ze slonoviny a modrého sametu, spočíval Kristův zástupce na Zemi, papež Francesco I. Byl to obyčejný, trochu obtloustlý muž s výraznými, i když temnými rysy campagnola, venkovana. Vedle něj stál jeho osobní tajemník, mladý černý kněz z newyorské arcidiecéze, ostatně, to byl celý Francesco I., vybrat si takového asistenta.

Ti dva spolu tiše rozmlouvali, papež pootočil svou obrovskou hlavu a upřel na mladého černocha pohled svých laskavých hnědých očí.

„Mannaggi!“ zašeptal Francesco a zakryl si mohutnou rukou ústa. „Vždyť je to celé na hlavu! Všichni budou aspoň týden v lihu a na ulicích uspořádají orgie! Určitě to tak má být?“

„Ještě jsem se na to zvlášť ptal. Chcete se s ním snad hádat?“ opáčil mladý kněz a naklonil se k svému chlebodárci.

„Proboha, jen to ne! U nás na vsi o něm vždycky říkali, že je nejchytřejší ze všech!“

K papežovu trůnu se přiblížil nějaký kardinál a hluboce se poklonil. „Svatý Otče, je čas. Davy čekají,“ upozornil tiše.

„Kdože? Ach ano, jistě. Hned to bude, drahý příteli.“

Kardinálovi se pod obrovitým kloboukem objevil úsměv a oči se mu zaleskly. Francesco mu neřekl jinak, než „drahý příteli“.

„Děkuji, Vaše Svatosti,“ dodal ještě a vycouval.

Kristův zástupce si začal něco pobrukovat pod vousy, netrvalo dlouho a dala se rozeznat i slova.

„Che gelida... manina...a rigido esanime... a la-la-la, trsla, la, la-la…“

„Co to vyvádíte?“ Do mladého papežova tajemníka z Harlemu jako když uhodí blesk.

„To je Rudolfova árie. Ach, ten Puccini! Vždycky, když jsem nervózní, hrozně mi pomůže, když si můžu zazpívat.“

„Tak toho nechte, člověče. Nebo když už musíte zpívat, tak si vyberte nějaký gregoriánský chorál nebo aspoň litanii.“

„Žádné neznám. Mimochodem, italština už vám jde líp, i když to ještě pořád není ono.“

„Dělám, co můžu. A vy taky nejste zrovna učitel k pohledání. Musíme jít.“

„Nestrkejte do mě! Vždyť už jdu. Takže - zvednu ruku, nahoru, dolů, a pak zprava doleva-“

„Zleva doprava!“ zavrčel kněz potichu. „Copak jste mě neposlouchal? Když už musíme hrát tohle divadýlko, tak se proboha snažte si zapamatovat aspoň základní věci!“

„Myslel jsem, že když stojím a dávám požehnání, tak bych to měl obrátit.“

„Nedělejte v tem větší zmatek, než už v tom je. Snažte se vypadat co nejvíc přirozeně.“

„V tom případě si zazpívám.“

„Tak přirozeně zase ne! Jdeme!“

„Dobře, dobře.“

Papež vstal z trůnu a mírně se usmál na kolemstojící. Ještě jednou se obrátil ke svému tajemníkovi a šeptem se ho zeptal: „Kdyby se někdo ptal, kdo je to ten svatý Genarro, co mu mám říct?“

„Nikdo se ptát nebude. A kdyby, použijte standardní odpověď.“

„Aha. ,Studuj Písmo, synu.‘ Víte, já si stejně myslím, že je to celé pitomost.“

„Jděte pomalu a nehrbte se. A proboha! Musíte se usmívat! Jste přece šťastný!“

„Jsem nešťastný jako šafářův dvoreček, vy Zulukafře!“

Papež Francesco I., Kristův zástupce na Zemi, prošel vysokými dveřmi na balkón, kde ho uvítal jásot, který roztřásl samotné základy Vatikánu. Tisíce hrdel dalo průchod své radosti a duchovnímu vytržení.

„Il Papa! Il Papa! Il Papa!“

A současně s tím, jak na Svatého Otce dopadly oranžové odlesky zapadajícího slunce, návštěvníci uvnitř v sále zaslechli, jak z jeho blahoslavených rtů splývá tichý zpěv, všichni měli za to, že to je nějaký starodávný nápěv, zapomenuté hudební dílo, o jehož existenci ví jen hrstka nejvzdělanějších - takových, jako erudito papež Francesco.

„Che... gelida... manina... a rigido esaniméé... a la la, la lá ... trsla, la la, lalalá...“

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist