Sam Lundwall
překlad: Stanislav Švachouček

BERNHARD DOBYVATEL
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1

Kosmická pozorovací stanice WFL-755 pomalu obíhala po osamělé dráze za hranicemi bezvýznamné hvězdokupy patřící ke Galaktickému Impériu. Nikdo si jí nevšímal. O její existenci snad věděl nějaký nižší úředník daleko na ústřední planetě a její posádka, která jen počítala dny do vystřídání. Hvězdokupa ležela na samém okraji dost nezajímavé mlhoviny, která obsahovala asi třicet tisíc sluncí a sto tisíc planet.

Stovka těchto planet tvořila Galaktické Impérium postavené na zbytcích jednoho z dávných galaktických impérií, jejichž trosky teď zaneřáďovaly galaxii. Vládl mu bývalý pirát, který si s podmanivou skromností nechával říkat Císař Vesmíru. Technologický pokrok si Impérium zajišťovalo vykrádáním zbytků zašlé slávy svého předchůdce, kdykoliv se naskytla příležitost. Bylo známo, že právě v této hvězdokupě vykvetlo a zahynulo nejméně pět galaktických impérií, což znamenalo, že se tu dají vědecké divy nalézt téměř všude. Ale nebylo snadné se k nim dostat. Stará impéria stavěla své stroje, zvláště své obranné systémy, na věčné časy a nepříjemně vysoké procento jich stale ještě fungovalo i po pár stovkách tisíců let. Kromě toho tu bylo ještě nemálo podnikavých Císařů Vesmíru nejen v této hvězdokupě, ale i v sousedních. Všichni dělali, co mohli, aby odradili konkurenci.

Kosmické pozorovací stanice plnily dva hlavní úkoly. Za prvé kontrolovaly jako předsunuté pozorovatelny všechen nový lup a vyhlížely čerstvě vylíhlé císaře. Za druhé sloužily jako sběrné tábory pro bývalé oblíbence a odstavené důstojníky, kteří nemohli být zabiti ihned, ale přesto bylo nutno se jich nějak zbavit. Pozorovací stanice byly napěchovány k prasknutí generály, dvorany, politiky a dalšími osobami s vysokými ambicemi, ale špatným odhadem situace. Zaměstnávali se vymýšlením intrik jeden proti druhému, nic jiného nedělali.

WFL-755 měla službu nepřetržitě už po pět měsíců, během nichž se objevilo jen pár zbloudilých meteoritů a případ s kuchařem, který se najednou zbláznil a pokusil se všechny otrávit, když se na obrazovce radaru jako nepatrný bod poprvé objevila cizí loď. Dozorčí důstojník, bývalý admirál, který trpělivě čekal, až jeho oddaní patolízalové povstanou na ústřední planetě proti tyranovi, měl úplně jiné starosti.

 

"Nejspíš meteorit nebo něco takového," zamumlal a vrátil se k seznamu své připravované vlády, na němž právě pracoval.

Čas šel dál a bod na obrazovkách rostl. Konečně dospěl k takové velikosti, že si ho všiml dokonce i službukonající velitel kapitán Jestřáb, bývalý velitel flotily. Byl to generál, který byl degradován a odklizen po méně než úspěšné expedici k jedné ze starých imperiálních planet, a neopomněl jev komentovat svým obvyklým přímočarým stylem.

"Co je sakra tohle?"

"Bod, pane," vykoktal dozorčí důstojník a horečně se přitom snažil schovat rozkaz k hromadné popravě, v němž velitelovo jméno figurovalo na čelném místě.

"Neodmlouvej, ty hlavo skopová!" zaskřípal zuby kapitán Jestřáb. Krátkozrace zamžoural na pomalu se pohybující tečku. "Loď?"

"Nevím, pane," zamumlal důstojník, který by stěží rozeznal meteorit od kosmické flotily. Pak se naklonil dopředu, aby zakryl kompromitující papíry na stole, a křivě se usmál. Kapitán Jestřáb byl naštěstí příliš zaměstnán zkoumáním bodu na obrazovce a nevšímal si ho.

"Cizí loď," zakvákal. "To znamená nepřítele! To znamená bitvu, člověče! Slávu! Povýšení! Jeden hrdinský boj, jedno vítězství, a pak bych se mohl dostat pryč z téhle bohem zapomenuté díry!"

"Boj," řekl důstojník. "Smrt, krev, všechno rozbité na kusy..."

"Kdo říkal něco o boji?" zeptal se kapitán Jestřáb.

"Počkáme si, až budou dost blízko, a pak to do nich napálíme ze všeho, co tu máme. Rychlé čisté vítězství, a nic víc." Sebejistě se usmál. "Strategie," poznamenal.

"Úžasné," zamumlal důstojník pochybovačně.

"Drž hubu," řekl kapitán Jestřáb. Začal přecházet sem a tam v těsné kabině s rukama za zády, svíral a rozevíral dlaně a v oku mu plála jiskra zla. Před očima se mu odvíjely růžové scény. Obrazy velkorysého zákeřného útoku a nádherného vítězství, povýšení a přeložení zpět na místo velitele flotily, kde si bude moci začít v klidu dávat dohromady svůj první miliónek. Začal v duchu vybírat jména příslušníků oddílu pro první sebevražednou misi k cizí lodi. Zařadil mezi ně tohoto důstojníka, pak generála Groka a pár neposlušných poručíků. Nadutě vykročil ke dveřím a jeho zářivě lesklé boty těžce duněly na ocelové podlaze.

 

Důstojník po něm střelil pohledem, který by zabil na místě, kdyby věděl, jak na to. Pak se zamračeně vrátil ke svým papírům, hluchý k výstrahám, které na něj křičely přístroje tisíci různými Masy. Kdyby dokázal přečíst a pochopit jejich údaje, rval by taky.

O čtyři dny později byla loď tady. Jeden podnikavý důstojník náhodou zapnul v salónu vnější videookruh a třicet přežraných důstojníků vykřiklo jako jeden muž. Cizí loď byla obrovská. Dokonce i ve vzdálenosti půl parseku gargantuovská loď zakrývala většinu hvězdné oblohy. Kapitánu Jestřábovi málem vypadly oči z důlků.

"Musí být dlouhá nejmíň deset tisíc mil!" zakvákal.

"Dvacet tisíc a dvě stě čtyřicet pět," upřesnil počítač.

Kapitán Jestřáb nevědomky polkl naprázdno. Nemohl odtrhnout oči od hrozivého zjevu kosmické lodi větší než střední planeta. Na trupu kolosu byly myriády objektů, které nemohly být ničím jiným než děly, a dveře nákladních přechodových komor, které by klidně pohltily celé svazy knžníků. Stále ještě zíral na obrazovku, i když kybernetický mozek už dávno přepnul na automatiku a zbavil tím posádku možnosti projevit za daných okolností sebemenší iniciativu.

Všude se rozezněly poplachové zvonky. Jak ožíval obranný systém, zavíraly se automatické dveře a hermetizovaly jednotlivé úseky. Gigantická loď se k nim blížila jako planeta snášející se k zrnku prachu v mezihvězdné prázdnotě. Přitažlivost této obrovské hmoty se zmocnila kosmické stanice a za plačtivých protestů elektroniky ji smetla z oběžné dráhy. Loď o velikosti planety pokračovala nezadržitelně na své cestě hvězdokupou i se stanicí, která kolem ní bláznivě obíhala jako malý popletený měsíc a zmítala se jako tříska v brázdě za parníkem.

V nejnižší části kosmické stanice se několik přátel dozorčího důstojníka domnívalo, že vypukla revoluce, a začali se probíjet nahoru po schodech. Nadšeně při tom stříleli po všem, co se hýbalo. V operačním sále zatím kapitán Jestřáb souhrnně odsoudil všechny přítomné k trestu smrti. Kybernetický mozek se zmateně odpojil. Umělá gravitace zmizela a šest set padesát tři důstojníků se vznášelo ve stavu beztíže, ječelo a klelo, zatímco se stanice převalovala vesmírem. Všude vládl chaos. Gigantická loď zatím nevzrušeně pokračovala dál na své cestě do nitra hvězdokupy.