Karel Hynek Mácha

MNICH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2.

 S hradních věží dutě zvony znějí,
 Mutně tichým hradem mniši pějí;
 Smutek jako oblak hrad objímá.
 Rona, paní hradu, v rakvi dřímá.
 „Dobrou noc jí.“ Však jest první den,
 Žely její co ukončil sen;
 Neb kdykoli nad porostlou strání
 Vzešel měsíc, slýchal její lkáni;
 A kdy již za jitra slunce plálo,
 V růžové již vše se záři smálo,
 Ještě oko její slzy lilo;
 Jí ni slunce zrak neosušilo.
 V kobce tiché, černě obestřené,
 Jako by ní rozestřel se mrak,
 Dlela ona; uplakaný zrak
 Upřenýť na obrazu milené
 Dcery své po celý den jest měla;
 Jak by věčně ji jen zříti chtěla.
 Uplynula jsou již mnohá léta,
 Co to děvče v mladosti růžené,
 Krásné jako jitro uzarděné,
 Z hradu ušlo do širého světa,
 Hněvem otce, praví lid, puzené; –
 Pak i on sám ujel z hradu svého,
 Zahnán v dálku od svědomí zlého. –
 Odjel Hron. – Kam? – Posuď žádný neví, –
 Aniž zdá se, žeby přišel více;
 Protož Rony žel víc neuleví,
 Léč až v smrti zblednou její líce. –
 
 Teď však zbledly; ztichlo její lkáni,
 Mutně jenom hradem mniši pěji;
 Pozůstalých pláč zní smutně jen,
 Rony žely tichý skončil sen.
 Pode hradní kaplí, ve tmě pouhé
 Leží místo tiché, bez jitra svítání,
 Kde ve zdání, či snad beze zdání –
 Spí pánové hradu v noci dlouhé.
 Sedům sloupů do půl kola stojí,
 Kol a kolem železná je mříže
 V obejmutí věčném k sobě víže;
 Nahoře je vlastní rámě pojí, –
 V středu dolů visí sponka dlouhá,
 Na ní lampa, v ní světlo nejasné,
 Div že hoří – plápolá i hasne;
 I zas doutná; – jemu jen se rouhá
 Čírá tma, jenž se v kol hrobky vije;
 Časem prchnouc, v polou odekryje
 Všecky hrůzy místa tak pustého,
 Časem vše zas do roucha hustého
 Šerých nocí sevře – až se srdce leká,
 Kdy pomyslí, ta – že tma naň čeká.
 Mezi sloupy uprostřed té (...)
(......)