Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XLVI.
O tom, že lidé se dají unést hněvem bez ohledu na okolnosti v celkovém odhadu situace, ale nikdy v konkrétních podrobnostech

Když se římskému lidu znechutil konzulát, vymáhal buď aby se konzuly mohli stát i plebejové, nebo aby se jejich pravomoci oklestily. Šlechta obě novinky považovala za zneuctění tohoto významného úřadu a volila zlatou střední cestu: povolila čtyři tribuny s pravomocí konzulů, jimiž se mohli stát jak plebejové, tak patricijové. Lid s návrhem souhlasil v naději, že se zbaví konzulů a že tímto novým opatřením dosáhne až na vrchol státní moci.

Nato však došlo k pozoruhodné události, když se konala konkrétní volba těchto tribunů – lid zvolil všechny ze stavu šlechtického. Livius k tomuto jevu podotýká: „Jinak se projevují lidé v dobách boje za svobodu, jinak – střízlivěji a věrněji – po vítězství.“

Obecně k tomu lze říci, že lidé se dost často mýlí v odhadu vnějších, celkových obrysů jevu, ale málokdo v detailech. Římský lid byl přesvědčen o svém oprávněném nároku na představitele ze svých řad v konzulských funkcích, protože tvořil naprostou většinu občanů, za válek nesl největší tíhu na svých bedrech, a tedy svoboda i rozkvět Říma za všech podmínek závisely na něm. A protože svůj nárok považoval za plně oprávněný, hleděl cíle dosáhnout všemi prostředky. Když však šlo o výběr jednotlivých kandidátů, vážil s rozmyslem způsobilost svých představitelů a viděl, že ani jeden z nich na tuto funkci nestačí. Livia tato kritičnost naplnila obdivem: „Kde bychom v dnešní době našli v širokých vrstvách tolik autokritičnosti, přehledu a velkorysosti, jež tehdy byly zcela běžné a obecné?“

Anebo jiný příklad z porážky Říma u Cann. V důsledku drtivého Hanibalova vítězství šířil se po celé Itálii požár bouří a nepokojů a v Capui vyvrcholil konfliktem mezi senátem a lidem. Pacuvius Calanus, který stál v čele městské rady, se snažil rozsáhlejší vzpouře zabránit a rozhodl se rozpory z moci svého úřadu urovnat. Svolal tedy senát, vyložil mu, jakou nenávist v lidu svým jednáním vyvolal a čím, a rozebral i nebezpečí z dané situace hrozící: že totiž senátoři mohou být povražděni a město vydáno bez boje Hanibalovi, protože Římané byli daleko. Pak požádal o plnou moc k vyjednávání s lidem a přesvědčil senátory, že udělají nejlépe, když setrvají v paláci a vydají se do vůle lidu. Pak svolal velké shromáždění a ve svém projevu zdůraznil, že nadešel čas zúčtování se zpupností šlechty a skoncování s útlakem. Připomněl, že uzavřel senátory v paláci, kde čekají na soud lidu, ale současně připojil výčet nebezpečí, jež skýtá situace ohroženého města bez vládních orgánů, a (...)

(......)