Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XLVIII.
O obtížích při tvorbě a uplatňování zákonů v republikách a o tom, že porobená území vůbec nikdy nemohou pevný a skloubený právní řád vybudovat

Historie římské republiky je doslova učebnicí problémů, s nimiž se setkávají zákonodárci tohoto státního zřízení při tvorbě účinného a všestranně zabezpečujícího kodexu. Přestože Romulus, Numa, Tullus Hostilius, Servius a posléze deset mužů k tomu vybraných dalo Římu do vínku mnoho dobrých a všeobecně platných zákonů, vývoj přinášel stále nové a nové situace a změny, které vyvolávaly potřebu novelizace, či dokonce vydávání zcela nových zákonů. Jedno z takových zcela nových opatření byl zákon o zřízení funkce cenzorů, kteří dohlíželi na dodržování dobrých mravů ve městě a jejichž přičiněním se zkáza Říma oddálila. Zákonodárci se však dopustili jedné chyby: stanovili totiž funkční období cenzorů na celých pět let. Jeden z moudrých diktátorů, Mamercus, pak navrhl novelizace v tom smyslu, že období zkrátil na osmnáct měsíců. Konzulové i lid se na něho obořili a zbavili ho úřadu senátora. Dějiny mlčí, zda měl Mamercus možnost se hájit či zda někdo jiný jeho návrh bránil, takže buď byl kronikář neúplný, nebo byla v římském zákoníku závažná mezera: chyběl zákon na ochranu autora nového všeobecně prospěšného zákona.

Florencie byla založena za římského císařství, takže od počátku nepoznala občanské svobody ani nezávislosti. Když se později naskytla příležitost částečného uvolnění poddanství, začala si teprve vytvářet vlastní instituce. Jejich obsah i účinek nemohly být nepolovičaté, protože vznikaly a působily vedle zažitých, starých. Tak se stalo, že v posledních dvou stoletích – o nichž máme věrohodná svědectví – existovala Florencie bez ústavy, ač její uspořádání se v praxi blížilo republikánskému. Podobné problémy měla i řada jiných italských měst téhož původu.

V průběhu vývoje sice dostalo veřejným a svobodným hlasováním několik občanů Florencie důvěru a moc ústavu (...)

(......)