Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola LIV.
O tom, že vláda v neprohnilém státě má volné ruce ve všech všeobecně prospěšných opatřeních, a o tom, že stát, kde vládne spravedlnost a rovnost, nemusí mít strach z tyranie, a naopak tam, kde spravedlnost a rovnost je neznámým pojmem, se republikánské zřízení jen těžko prosadí

Když Camillus oznámil senátu, že slíbil desetinu kořisti z Vejí Apollónovi, byla už celá rozdělena mezi lid, takže se nevědělo, kolik vlastně vcelku dělala. Proto senát vydal nařízení, aby každý veřejně odevzdal desetinu z toho, co získal. Přestože lid zpočátku reptal, nakonec nařízení splnil. Jak zdravý musel být organismus státu, když si mohl dovolit víru v poctivosti svého lidu, a jak bohabojný, čestný byl tehdy římský lid, když se nesnažil republiku potichu a potají oklamat.

Tam, kde jsou státy špatně spravovány, vládne mravní zkáza, nepořádky a labilita. Takový je stav v dnešní Itálii, částečně i ve Francii a ve Španělsku. Nižší stupeň zkázy v obou královstvích můžeme přičíst osobnosti králů a dobré ústavní formě.

Naopak v Německu je domovem převážně statečnost, počestnost a bohabojnost, města svědomitě zachovávají zákony a sovu společenskou morálkou jsou tak silná, že si nikdo netroufá ohrožovat jejich svobodu. Když některé město potřebuje peníze na veřejné účely, vydá nařízení, že každý občan musí zaplatit jedno nebo dvě procenta z majetku, a každý přijde vhodit příslušnou částku do pokladnice. Nikdo už nikoho nemusí kontrolovat. Kdyby se nemohli spolehnout na poctivost obyvatel, jistě by si už byli vymysleli nějaký jiný způsob vybírání daní.

Jak si vysvětlit, že právě u Němců nacházíme dnes tak výjimečnou poctivost? Především Němci nikdy zvlášť neobchodovali se sousedy, na pokrytí jejich potřeb jim stačily vlastní zdroje, a tak nebezpečí špatného vlivu bylo omezeno na minimum – španělské, italské a francouzské mravy k nim nepronikaly. Za druhé tato města nemají šlechtu a panuje zde rovnost.

Koho nazýváme šlechticem? Člověka, který žije zahálčivým způsobem v hojnosti z výnosu (...)

(......)