Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola V.
O tom, kdo je lepším strážcem svobody – zda lid, nebo mocní tohoto světa – a kdo má vážnější důvody k nepokojům – zda ten, kdo chce něco získat, či ten, kdo na výdobytcích trvá

Kdo kladl moudře a s rozmyslem základy republiky, nemohl mimo jiné zapomenout ani na instituci ochraňující svobodu. Její kvalita pak určovala dobu trvání daného zřízení. V každém státě existovali utlačující a utlačovaní a často se v dějinách nevědělo v čích rukách bude tato funkce nejbezpečnější.

V dávné době Sparťané a za našich dnů Benátčané jí pověřili šlechtu. Římané zas spoléhali na lid. Musíme tedy prošetřit, kdo z obou si vedl lépe a čí rozhodnutí bylo správnější. Z čistě rozumových důvodů není námitek ani proti jednomu, ani proti druhému řešení. Výsledek však, zdá se, mluví spíš pro šlechtu: svoboda Sparty a Benátek měla delší trvání než svoboda Říma.

Vyjdu-li z názorů Římanů, že lepším strážcem je vždycky ten, kdo má menší zájem a možnost danou věc získat, a uvážím-li cíle šlechty a cíle lidu, nemohu nevidět, že první po moci touží a mají ji na dosah, zatímco druzí se jen brání utlačování, chtějí žít svobodněji a na uchopení moci mají mnohem menší naději. Je tedy nabíledni, že v péči lidu bude svoboda jistější, že ji bude střežit ostražitěji a nepřipustí, aby ji na sebe strhl někdo jiný, když on sám se jí zmocnit nemůže.

Stoupenci ústav Sparty a Benátek zas tvrdí, že je lepší pro klid ve stát dát přednost šlechtě, protože ona má v rukou zbraně, a je tedy účelné jí ukolébat a její ctižádost ukojit, a současně tak srazit hřebínek nespokojencům z řad zastánců lidu, zbavit je vlivu a prestiže, které tak často bývají příčinou nekončících třenic a bouří, z nichž není východiska. Na dotvrzení svého názoru uvádějí Řím, kde se lid nespokojil s jedním tribunem a žádal, aby i druhý konzul byl plebejec, ba dokonce se domáhal i úřadu (...)

(......)