Guy de Maupassant

KULIČKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Konečně ve tři hodiny, když byli zrovna uprostřed nekonečné roviny a široko daleko nebyla v dohledu jediná vesnice, se Kulička náhle sehnula a vytáhla zpod sedadla objemný košík, přikrytý bílým ubrouskem.

Vytáhla z něho nejdřív porcelánový talířek, potom jemný stříbrný pohárek, a nakonec hlubokou mísu, v níž byla zalita ve vlastní šťávě celá dvě rozporcovaná kuřata; a v košíku bylo vidět ještě všelijaké jiné zabalené dobroty, paštiky, ovoce, zákusky, prostě zásoby, které si Kulička připravila na tři dny, aby nemusela jíst hospodskou stravu. Mezi zabaleným jídlem bylo vidět i hrdla čtyř lahví. Vybrala si kuřecí křídlo, začala ho způsobně jíst a přikusovala k němu chřupavou žemličku, jakým se v Normandii říká „régence“.

Všechny pohledy byly na ni upřené. Vzápětí se rozšířila libá vůně a všichni začali chtěj nechtěj větřit; v ústech se jim vydatně sbíhaly sliny a v čelistech jim pod ušima bolestně cukalo. Nenávist přítomných dam k té holce vzrostla až k zuřivosti, málem měly chuť ji zabít anebo vyhodit z dostavníku ven do sněhu i s tím jejím pohárkem, košíkem a zásobami.

Ale Loiseau nemohl odtrhnout oči od mísy s kuřaty. „Tak se mi zdá, že milostivá byla předvídavější než my,“ prohodil. „Inu, jsou lidé, kteří dovedou vždycky myslet na všechno.“

Podívala se na něho: „Kdybyste měl také chuť… Však to není maličkost, od rána hladovět.“

Uklonil se: „To věru neodmítnu; když mám být upřímný, tak tedy už to nemohu vydržet. Válka je válka a člověk se nesmí upejpat, nemám pravdu, milostivá?“ Pak se rozhlédl kolem po ostatních a dodal: „V dnešní době musíme umět být vděčni za každou laskavost!“

Měl noviny a rozložil si je po klíně, aby si neumastil kalhoty; pak vytáhl nůž, který nosil vždycky v kapse, napíchl stehýnko celé obalené rosolem, zakousl se do něho a začal je žvýkat s tak zjevným uspokojením, že se celým dostavníkem ozval zkormoucený povzdech.

Kulička však už pokorným a tichým hlasem nabízela jeptiškám, zda by si s ní také nechtěly vzít. Obě ihned přijaly, zamumlaly cosi na poděkování, a aniž zvedly oči, pustily se bleskurychle do jídla. Cornudet také neodmítl, když mu nabídla, a tak utvořili spolu s jeptiškami z novin rozprostřených na kolenou něco jako jídelní tabuli.

Ústa se jim bez ustání otvírala a zavírala; polykali, žvýkali a zuřivě hltali. I Loiseau se ve svém koutku tužil, seč byl, a šeptem pobízel manželku, aby si vzala také. Ta dlouho odolávala, ale nakonec, po bolestném zakručení, které jí proběhlo celými útrobami, přece jen podlehla. Loiseau tedy velmi uhlazeně požádal „roztomilou slečnu spolucestující“, zda si může vzít také jeden kousek pro svou paní.

„Ale jistěže,“ odpověděla Kulička s přívětivým úsměvem a podala mu mísu.

Vznikly rozpaky, když otevřeli první láhev červeného vína; byl jen jeden pohárek. Podávali si ho a každý si ho otíral, jen Cornudet, zřejmě z galantnosti, jej přitiskl ke rtům v místech ještě vlhkých od sousedčiných úst.

A hrabě de Bréville s hraběnkou, stejně jako pan (...)

(......)