Guy de Maupassant

MILÁČEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Usedli za stůl v kavárně a Forestier hned zavolal: "Dvě piva," a vypil to své najednou, zatímco Duroy upíjel zvolna, po doušcích, vychutnával nápoj jako něco vzácného a výjimečného.

Jeho druh se odmlčel, zdálo se, že o něčem přemýšlí. Potom náhle pravil: "A proč bys to nezkusil s novinařinou?"

Duroy se na něj překvapeně podíval a řekl: "Ale... já jsem... nikdy nic nenapsal."

"Co na tom! Zkusíš to, začneš a uvidíš. Mohl bych tě potřebovat, sháněl bys pro mne informace, obstarával pochůzky a vyřizoval návštěvy. Na počátku bys měl dvě stě padesát franků měsíčně a proplácené fiakry. Chceš, abych o tom promluvil s ředitelem?"

"Ale jistě, to bych byl moc rád."

"Tak víš co? Přijďke mně zítra na večeři. Bude tam jen tak pět šest lidí: ředitel Walter se svou ženou, Jacques Rival a Norbert de Varenne, které jsi právě viděl, a potom jedna přítelkyně paní Forestierové. Tak co, přijdeš?"

Duroy váhal, červenal se, byl viditelně v rozpacích. Konečně zamumlal: "Víš... já nemám vhodný oblek."

Forestier užasl: "Cože? Ty nemáš frak? Hrome! Ale to je přece naprostá nezbytnost. V Paříži je lepší nemít postel než nemít frak."

Potom zalovil v kapse vesty a vytáhl pár zlatých mincí. Vzal dva zlaté dvacetifranky a položil je před kamaráda. Pravil srdečně a důvěrně: "Vrátíš mi to, až budeš moct. Vypůjč si nebo si kup na splátky slušný oblek. Prostě si to nějak zařiď, ale zítra ke mně přijď na večeři v půl osmé, ulice Fontaine číslo 17."

Zmatený Duroy sebral zlaté mince a vykoktal: "Jsi strašně hodný, moc ti děkuju, můžeš si být jistý, že ti to nezapomenu..."

Forestier ho přerušil: "To je v pořádku, už toho nech. Dáme si ještě jedno, ne?"

 

A zavolal: "Hej, ještě dvě piva."

Když dopili, navrhl novinář: "Nechceš se na hodinku jen tak projít?"

"Ale ano, rád."

Namířili k Madeleine.

"Co bychom tak mohli podniknout?" uvažoval Forestier nahlas. "Jeden by řekl, že když se chce člověk v Paříži jen tak potulovat, vždycky má kam jít. Ale není to pravda. Do Bouloňského lesíka se dá jít jenom se ženou, aby to bylo zábavné, a tu člověk vždycky po ruce nemá. Koncertní kavárny můžou pobavit tak nějakého lékárníka s manželkou, ale ne mne. Tak co tedy? Nic. Měla by tu být nějaká letní zahrada, jako třeba park Monceau, otevřená i v noci, kde by se dala poslouchat pěkná muzika, a přitom by sis mohl v zeleni něco vypít. Nebylo by to místo, kam by ses šel pobavit, ale jen tak se toulat. A platilo by se tam vysoké vstupné, aby to přitáhlo hezké dámy. Procházel by ses alejemi po cestičkách vysypaných pískem, s elektrickým osvětlením, kdybys chtěl, sedl by sis podle libosti daleko nebo blízko od hudby a jen bys poslouchal. Dřív jsme měli něco podobného u Musarda, ale přece jen to nebylo ono. Příliš to připomínalo lacinou hospodu, hudba byla až moc taneční, nebylo tam dost prostoru a dost stínu, dost tmy.

Potřebovali bychom krásnou a hodně rozlehlou zahradu. To by bylo kouzelné. Tak kam chceš jít?"

Rozpačitý Duroy nevěděl, co odpovědět. Nakonec se (...)

(......)