Karl May

ARDISTAN A DŽINISTAN III
V bažinách Ardistanu
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DRUHÁ
Opět na svobodě

Když jsem sešel až dolů, nebyl Halef ještě s přípravou večeře hotov. Dával si dnes načas. Dnešní naše večeře měla být pravými lukulskými hody a také jimi byla, ovšem podle beduínského měřítka. Emír se dostavil až dlouho po večeři. Schovali jsme mu to nejlepší, co jsme dnes měli. Ten večer jsem jej již nespatřil a nemluvil s ním, neboť jsem již dávno spal, když se dostavil.

Toho dne jsme prohlédli polovinu všech staveb a následující den jsme začali s prohlídkou druhé poloviny. Ze všeho, co jsme dopoledne viděli, se chci zmínit o knihovně. Byla velmi zajímavá, ačkoliv se obsahově vztahovala jen k dějinám a rozšíření humanistických snah svých zakladatelů. Bylo tam mnoho hliněných destiček a hliněných válců popsaných rytým, klínovým písmem. Nebylo to ani písmo babylonské či asyrské, spíš se podobalo staroperským rukopisům. Kromě toho zde bylo množství dřevěných desek, popsaných čínským, mongolským a tibetským písmem. Byly tu svitky, sešity i papyrusové knihy. Objevili jsme mapy země i oblohy, nákresy zvířat i lidí, květin, nerostů, zbraní, nádob, tkanin a mnoha jiných podobných věcí. I maleb zde bylo dostatek ve všech velikostech i barvách. Nejvíce nás však zajímaly veliké desky, na jejichž štítku bylo napsáno: Džemma, její soudci a obžalovaní. Když jsme desky otevřeli, našli jsme v nich dva od sebe oddělené balíčky kreseb, provedených čínskou tuší. Na jednom jsem četl nápis: Soudci, na druhém: Obžalovaní. Otevřeli jsme je. Byly tu vesměs portréty provedené s obdivuhodnou pečlivostí a přesností. Některé z nich mohly být právem označeny jako mistrovská díla. Mezi soudci jsme spatřili podobizny nejslavnějších a nejproslulejších mahalamů, mezi obžalovanými pak podobizny ardistanských emírů. Nejznamenitější zde ovšem byl obraz slavného mahalámy Abú Šalema, charakteristická hlava, jakou lze jen zřídka spatřit, s nádherně rozděleným světlem a stínem, takže se z jeho tváře daly téměř vyčíst i jeho veliké duševní schopnosti.

Zatím co jsme prohlíželi tuto zajímavou tvář, listoval emír v druhém balíčku, aby se především seznámil s podobami svých předků. Najednou zvolal:

"Mášalláh! Můj otec! A zde i otec mého otce, jehož jsem také ještě znal! Jak podivuhodně věrné jsou jejich portréty! Skutečně, jako živí! Kdo je kreslil? Kdy se to stalo? To nikdo neví! Nikdo to neviděl! Podobizny byly pořízeny tajně? Proč si k tomu nevzali dovolení?"

A opět se v něm přihlásil panovník. Chtěl jsem mu již odpovědět, ale tu mne předešel džirbani:

"Myslíš, že se měli u vás dovolit?"

"To je samozřejmé!" odpověděl emír.

"Mýlíš se. Jen se podívej na nápis: Obžalovaní! Jmenuj mi soudce, který by se dovoloval obžalovaného, smí-li ho vsadit s ostatními obžalovanými do vězení! Džemma se nikdy neptá a provádí samovolně svá usnesení!"

Takové poučení emír nečekal ze strany muže mnohem mladšího, jehož nazývali džirbani, tedy prašivcem a šílencem a který se k němu až dosud choval velmi dvorně, dokonce uctivě. Ale (...)

(......)