Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2. ZKOUŠKY

Když jsem se objevil přesně o šesté, uvítal mě ironickým, posměšným úsměvem.

"Welcome, sir! Tváříte se jak ostrostřelec, jako byste vyhrál minulou neděli medaili na závodech! To si tak věříte?" Přikývl jsem a on mi vtiskl do ruky těžkou medvědobijku. "Tu máte, já si vezmu něco lehčího. Nemám chuť se s tím vláčet."

Přehodil si přes rameno lehkou dvouhlavňovou rifli a vyrazili jsme. Celou cestu na mne nepromluvil. Na střelnici právě tak beze slova nabil a dvakrát zkusmo vystřelil. Pak ukázal rukou; že jsem na řadě já. Neznal jsem zbraň, a tak jsem posadil první ránu i po pečlivém zamíření jen na okraj terče; druhá už byla lepší, třetí pak zasáhla rovnou do černého. A ostatní seděly přímo ve středu, jedna jako druhá. Na puškařově tváří se zračil s každým výstřelem větší a větší údiv. Nakonec mi vnutil svou rifli a musel jsem to zkusit ještě jednou.

"Člověče, takhle jsem ještě greenhorna střílet neviděl! To čarujete, nebo jste se narodil jako westman?" řekl nakonec drsně, ale přece jen s tónem jistého uznání ve hlase.

Krčil jsem rameny a mister Henry si dál cosi bručel, prohlížeje si mě ze všech stran.

"Uvidíme, co se dá udělat z takového zelenáče. Jestlipak umíte pořádně jezdit na koni?"

"Pshaw! Copak je na tom... nejtěžší je dostat se nahoru. Jak se jednou uvelebím v sedle, nesetřese mě žádná kobyla."

Řekl jsem to naschvál tak, abych starého pána trochu pozlobil.

Zadíval se na mne pátravě, nejspíš nevěděl, jak odpovědět, a nakonec se prostě jen zasmál.

"Myslíte! No vlastně máte pravdu... Nahoru se vyškrábat, to je to nejtěžší. O to, jak se dostanete dolů, se už postará kůň sám. Chcete to zkusit?"

"Proč ne?"

"Prosím. Je sedm, máte ještě hodinu času. Můžeme zajít k příteli Cornerovi. Jsem zvědav, až vám přivedou mustanga..."

Vrátili jsme se do města, k známému obchodníku s koňmi Jimmymu Cornerovi, který měl pěknou řádku stájí. Postával právě na dvoře a dával si předvádět zvířata svého chovu.

"Hallo, mister Corner," vítal se s ním srdečně puškař. "Nepůjčil byste nám na chvíli nějaké zvíře? Tenhle mládenec mi tvrdí, že ho nedostane žádný kůň ze sedla!"

Obchodník si mě krátce přeměřil, potřásl hlavou, zdálo se, že je spokojen.

"Postavu na to má... no, tihle mladí lidé si hned tak nezlomí vaz. Vyveďte mu ryzáka!"

Dva čeledínové zmizeli ve stáji a za okamžik přiváděli osedlaného koně. Trhal sebou, vzpínal se a vůbec nevyhlížel na to, že by byl nějaké klidné, rozumné zvíře. Nabídli mi ostruhy a bič, přijal jsem je a po několika neúspěšných pokusech se mi podařilo vyšvihnout se do sedla.

Čeledínové mi pomáhali, ale teď okamžitě uskočili stranou, protože milý ryzáček udělal mohutný skok do vzduchu, odrazil se všema čtyřma a začal divoce tancovat z boku na bok. Podařilo se mi dostat nohy do třmenů, jenže ta herka vyhazovala čím dál tím víc a pak se hnala ke zdi, aby mě k ní přimáčkla a setřásla dolů. Dvě rány bičem ji přivedly zase nazpět na volné prostranství. Ale všechno ještě (...)

(......)