Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

25. KREV BRATRSTVÍ

Pohřební obřady se konaly u kamenné mohyly. Tucet Apačů pod řízením Inču-čuňy a Vinnetoua tu v krátké době obklopil Klekí-petrovu rakev stěnou z menších i větších balvanů asi tak do tří čtvrtin její výšky. Zbytek zůstával nezakrytý, tj. završoval se během obřadů. Když jsme přišli, část Apačů seděla kolem této kamenné, ještě nedokončené hrobky a zpívala jednotvárné, dojímavé, smuteční písně. Jednoduché nápěvy se znovu a znovu opakovaly, tu a tam z táhlé, ponuré melodie zazněl drásavý, pronikavý výkřik bolesti a smutku. Před tím kvílejícím houfem se zmítala v jakýchsi podivných, hned křečovitě trhavých, hned zase volných a důstojných pohybech postava ověšená nejrůznějšími cetkami a zamaskovaná pitvornou škraboškou.

"Medicinman?" zeptal jsem se šeptem Sama Hawkense.

"Ano."

Přinesli jsme právě z blízkého lesa malý, ze dřeva vyřezaný křížek, který jsme chtěli položit na místo Klekí-petrova posledního odpočinku. Vinnetou s tím souhlasil, věděl, jak řekl, že hroby ve velkých městech bílých mužů se tak často označují. Ostatně prý se s tímto znamením setkal i v Klekí-petrově obydlí. Mně to ovšem v tu chvíli připadalo podivné - křížek a tenhle napůl smuteční, napůl groteskní tanec... Vrtěl jsem nad tím hlavou.

Sám Hawkens uhádl přesně, nač myslím.

"Připadá vám to divné? Myslím ty obřady nad hrobem?" hádal.

"Trošku jako v cirkuse," řekl jsem váhavě.

"Ale jděte!" Sam se skoro pohoršil. "Ti lidé prostě věří ve svého Velkého ducha a vyjadřují mu po svém úctu. Loučí se s mrtvým, oslavuji ho ještě naposled a doprovázejí ho na cestě do věčných lovišť. Všechno, co ten medicinman dělá, každý jeho pohyb, každý jeho krok má svůj obrazný význam. Je to prostě obřad jako každý jiný! Jim by zas připadal divný třeba jiný obřad."

Ostatně medicinman už svůj smuteční tanec končil. Objevila se Nšo-či s dvěma miskami z posvátné hlíny; naplnila obě v řece čistou vodou, postavila je na rakev, poklonila se jí a usedla mezi ostatními. Také medicinman se posadil - se zkříženýma nohama - na zemi u rakve. Naříkající, sténající zástup apačských mužů a žen ztichl. Inču-čunův pokyn rukou naznačoval, že slavnost bude zakončena smuteční řečí. Vystoupil před shromáždění a ujal se slova:

"Slunce vychází ráno na východě a večer zapadá na západě a příroda se probouzí zjara a ukládá se ke spánku k zimě. Je tomu tak?"

"Howgh!" zaznělo dutým ohlasem kolem dokola.

"Člověk vychází jako ranní slunce a klesá do hrobu jako zapadající slunce; přichází, jako přichází jaro, a ukládá se nakonec, jako se ukládají k spánku stromy a květiny. Avšak slunce, které zapadá, objevuje se druhého dne znovu, a když pomine zima přichází opět jaro. Je tomu tak?"

"Howgh!"

"Klekl-Petra nám často říkal: člověk zapadá jako slunce, avšak když zemře, nečeká ho tma, ale nový den a nové jaro. To říkal Klekí-Petra a nyní ví, jestli byla jeho slova pravdivá, neboť zmizel, jako den mizí se západem slunce a jako rok odchází se sněhem zimy. Jeho duše (...)

(......)