Karl May

VINNETOU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15. UKRADENÁ MEDICÍNA

Stalo se, jak jsem očekával nemohl jsem spát. Roztažené ruce a nohy mě začaly bolet a brněly mě. Když jsem přece jen usnul, pokaždé jsem se ve chvilce zase probudil, a bylo pro mě doslova vysvobození, když se rozednilo a strážce přišli vystřídat jiní bojovníci a společně mě opět přivázali vstoje ke stromu.

Kdyby to tak mělo pokračovat ještě několik nocí, určitě bych přes všechnu dobrou výživu byl nedostatkem spánku značně zeslábl. Ale zmínit jsem se o tom nesměl, protože stěžovat si na nespavost by v očích Indiánů bylo pro Old Shatterhanda hanba.

Byl jsem zvědavy, kdo mi přinese snídani. Bude to Tmavý vlas? Asi sotva, vždyť jsem jejího otce s těmi námluvami odmítl! Ale Kakhooto přišla přece. Neřekla jediné slovo, jen v jejích očích jsem četl, že se na mě sice nezlobí, ale že je posmutnělá.

Když se objevil Pida, aby si prohlédl moje pouta, dověděl jsem se, že teď jede se skupinou bojovníků na lov a mluvící papír mi přinese ukázat teprv odpoledne, až se vrátí. Po chvíli jsem pak zpozoroval, jak opravdu s houfem lovců vyráží cvalem do prérie.

Uběhlo několik hodin, když tu se najednou mezi stromy vynořil Santer. Vedl svého osedlaného koně za uzdu, přes rameno měl přehozenou pušku a mířil rovnou ke mně.

"Jedu si zalovit, Mr Shatterhande, a považuju za svou povinnost vám to hlásit," volal už zdálky. "Počítám, že se tam venku setkám s Pidou, který je vámi tak nadšený a mě tak těžko snáší, ačkoli nevím proč."

Zřejmě očekával nějakou odpověď, ale dělal jsem, jako bych ho neviděl ani neslyšel.

"Oni vám zacpali uši?"

Zase žádná odpověď.

"To mi je hrozně líto, a nejen kvůli vám, ale i kvůli mně!"

"Táhni, ničemo!" vybuchl jsem na něj.

"A hele, jazyk vám teda slouží, jen uši ne, co? škoda, ukrutná škoda! Chtěl jsem se vás na něco zeptat."

Zahleděl se mi drze do obličeje. Ve tváři měl přitom mimořádně odpuzující, řekl bych skoro ďábelsky vítězoslavný vyraz. Očividně měl zase něco za lubem.

"Ano, chtěl jsem se vás na nějakou maličkost zeptat," opakoval. "Budete z toho mít radost a bude vás to zajímat, Mr Shatterhande," cenil na mě ve slizkém úsměvu své žluté zuby.

Přitom se na mě díval pln očekávání, jestli něco řeknu. Protože se nedočkal, zvolal výsměšně:

"Lidičky, tohle je přece obrázek! Slavný Old Shatterhand u stromu smrti, a padouch Santer volný! Ale teď přijde ještě něco o moc lepšího! Neznáte snad nějaký les dejme tomu třeba nějaký smrkový les čili indelčečil?"

To slovo mi bezmála vyrazilo dech. Zatočila se mi hlava, zalilo mě horko. Bylo to přece jedno slovo z Vinnetouovy závěti. Kdyby se očima mohlo vraždit, byl by ten odporný chlap pod mým pohledem klesl v tu chvíli mrtev.

"No co na mě koukáte, jako byste měl místo očí v hlavě dýky!" zasmál se. "Ano, ano, takové lesy prý jsou, někde jsem to zaslechl!"

"Bídáku, odkud to máš?" vycedil jsem mezi zuby.

"Odtamtud, co mám taky Tsešoš. To přece znáte taky?"

"Proboha! Já tě..."

"Jen klid, klid!" přerušil mě. (...)

(......)