Karl May

VINNETOU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5. SMRTELNÉ NEBEZPEČÍ

Když se snesl večer, moje bdělost se zdvojnásobila, a třebaže jsem na své výslovné přání měl nastoupit hlídku až před svítáním, což je doba, kterou Indiáni volí k útoku nejraději, situace mi nedopřávala klidu a já jsem prakticky vůbec neusnul a zůstával ve střehu.

Noc byla bezvětrná, tichá a klidná. V přední části kotliny hořel oheň a jeho plápolavé odlesky probleskovaly okolní tmou. Hatátitlá se popásal kdesi v temném pozadí údolí. Vstal jsem a šel jsem se za ním podívat, jako by mě tam něco táhlo. Zastihl jsem ho až docela vzadu, při úpatí strmě se tyčících skal. Když jsem se s ním polaskal, jak jsem měl ve zvyku, chtěl jsem opět odejít, ale vtom jsem zaslechl lehounké zarachocení. Nastražil jsem uši.

Taky Hatátitlá zvedl hlavu. Protože sebeslabší zafunění mohlo prozradit naši přítomnost, chytil jsem ho za ohlávku a zakryl mu dlaní nozdry. Zatímco shora nás nemohl nikdo vidět, my dole jsme byli ve výhodě, protože proti bledšímu nebi se dal lehce rozeznat obrys každého předmětu. Pátral jsem očima po černém okraji skalní stěny nad sebou, protože mi bylo jasné, že ten rachotivý zvuk způsobil kamínek, nahoře nějakým živým tvorem uvolněny a drkotavě poskakující dolů.

Zpočátku jsem nemohl odhalit nic podezřelého. Původce toho nežádoucího zvuku pravděpodobně šramot slyšel taky a vyčkávavě strnul.

Příští chvíle mi dala za pravdu.

Nemýlil jsem se, můj úsudek byl správný. Když jsem totiž zůstal nějaký čas v naprostém klidu a bez hnutí, zahlédl jsem, jak se na hřebenu skal proti nebi vztyčilo několik postav a začalo se spouštět dolů. A vzápětí se nad hranou stěny začaly vztyčovat další a další a jeden Indián za druhým se obratně spouštěl za přední skupinkou do temnoty nad mou hlavou. Ten, kdo je opatrným krokem vedl, musel být člověk, který kotlinu i její strmé stěny velice dobře znal. Odhadoval jsem, že nebude trvat snad ani dvě tři minuty, a první Indiáni stanou na úpatí skalní stěny uvnitř našeho Doupěte!

Kdybych u sebe byl měl svou henryovku, lehce bych ho byl jednou ranou sundal a zároveň tím dal svým druhům výstrahu. Byl to zřejmě jejich vůdce a ostatní by se po takovém nebezpečném terénu nebyli jistě sami odvážili ani o krok dál, kdybych jim ho byl sestřelil. Bohužel jsem však měl jen revolvery v opasku a těmi se ve tmě na dálku střílet nedalo.

I kdybych vystřelil na poplach, nemělo by to smysl. Nepřátelé by totiž stačili slézt až dolů, dříve než by mohla přiběhnout pomoc, a moje situace by asi byla beznadějná. A kdybych chtěl odtud zmizet, musel bych opustit své nynější bezpečné místo a vystavil bych se za cíl puškám rudochů, protože tma nebyla zdaleka tak černá, aby mě dostatečně kryla. Proto jsem se chytil jiné myšlenky.

Parranoh neboť jejich vůdcem byl rozhodně on, který podle všeho tuto cestu nedělal poprvé, dospěl právě do blízkosti skalního výstupku, kterému se bude muset obloučkem vyhnout. Kdybych se na něj dostal dřív než on, naběhl by přímo na hlaveň mého revolveru. Proto (...)

(......)