Karl May

VINNETOU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7. HANDLÍŘ

Musel jsem tak zůstat ležet, pravděpodobně vinou toho úderu do tylu, přinejmenším pět nebo šest hodin, protože když jsem zase přišel k sobě a po dlouhé námaze dokázal maličko rozevřít olověná víčka, začínalo už svítat. Oči se mi však ihned opět zavřely. Byl jsem ve stavu, který nebyl ani spánek, ani bdění. Bylo mi, jako bych byl umřel a jako by můj duch až odtamtud z věčných lovišť poslouchal hovor, který se vede tady na zemi nad mou mrtvolou. Nerozeznával jsem však jednotlivá slova a nerozuměl jim, všechno jaksi splývalo, až jsem najednou zaslechl hlas, který by mě byl dokázal vzkřísit i z hrobu:

"Ten pes apačská prašivá nic nepřizná a toho druhého jsem oddělal! Věčná škoda! Na toho jsem se obzvlášť těšil. Tomu jsem chtěl dát dvojnásobně, ale co říkám stonásobně pocítit, co to znamená, dostat se mi do pracek! Dal bych za to nevímco, kdybych ho byl jen omráčil, a ne zabil!"

To mi doslova roztrhlo víčka od sebe. Vyvalil jsem oči na muže, kterého jsem pro jeho hustý plnovous, který teď nosil, předtím hned nepoznal. Každý to pochopí, když řeknu, že jsem před sebou spatřil sedět Santera! Nikoho jiného než bídáka Santera, vraha Inčučunova a Nšočina, ten odpadek lidské společnosti! Chtěl jsem oči zase zavřít, aby nepoznal, že ještě žiju, ale nedokázal jsem to. Bylo to nad moje síly. Civěl jsem proto na Santera v jednom kuse pořád dál, nemohl jsem od něho odtrhnout pohled, až to konečně zpozoroval.

Prudce vyskočil a obličej se mu v mžiku rozzářil ďábelskou radostí.

"On žije, on žije!" křičel rozčileně. "Koukejte, má otevřené oči! Však já se hned přesvědčím, jestli je to tak!"

Santer na mě vyštěkl nějakou otázku, a když jsem neodpovídal, přiskočil ke mně, klekl si vedle mě, popadl mě za obě ramena a začal se mnou surově cloumat nahoru a dolů, až mi hlava bila o zem. Nemohl jsem se bránit, byl jsem spoutaný tak pevně, že jsem nedokázal pohnout jediným údem. A přitom divoce řval:

"Tak co, pse, kojote smradlavá, odpovíš mi, nebo ne? Vidím, že žiješ! Nechcípl jsi, co? Jsi pří smyslech můžeš odpovídat!"

Při tom, jak mi mlátil hlavou o zem, jsem se mohl v jednom okamžiku podívat do strany. A tu jsem kousek od sebe zahlédl ležet Vinnetoua, celého zkrouceného do kruhu způsobem, jakému se říkává "svázat do kozelce". Taková poloha by byla způsobila nesmírné bolesti i hadímu muži z varieté! Co už asi musel chudák vytrpět! A možná že měl údy takovým nelidským způsobem svázané už celé hodiny! Hrozné!

Kromě něho a Santera jsem už viděl jen údajného Wartona s oběma mladíky. Handlířův pomocník Rollins nikde nebyl.

"Tak otevřeš hubu, nebo ne?" hulákal Santer dál. "Mám ti snad jazyk rozvázat nožem? Chci vědět, jestli mě poznáváš, jestli víš, kdo jsem, a jestli slyšíš, co říkám!"

Co by to bylo prospělo, kdybych byl mlčel? Naše postavení, už beztak dost bezútěšné, by se tím bylo jen ještě zhoršilo. Už kvůli Vinnetouovi jsem se nesměl ukázat zatvrzely. Ve svém ohromení jsem ovšem nevěděl, jestli ze sebe vůbec dokážu (...)

(......)