Karl May

OLD SUREHAND I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HELMERS HOME

Na noc jsme zůstali všichni pod širým nebem. Lovci jsou tak zvyklí, usíná se jim snáz a lip, když nad sebou mají volnou oblohu, než mezi čtyřmi stěnami. Ostatně příjemný teplý vzduch k tomu přímo lákal, a tak jen černý Bob a matka Sanna nocovali pod střechou.

Usnuli jsme po několikadenní únavě opravdu naráz, padli jsme jako špalek. Když mě ráno zašimraly první sluneční paprsky, zdálo se mi, že odpočívám sotva deset minut, tak hlubokým a nepřetržitým spánkem jsem spal. A myslím, že ne pouze já. Jitřní vzduch mi příjemně rozproudil krev, zacvičil jsem si jako každodenně a u jezírka, kam jsem se šel umýt, jsem potkal Vinnetoua. Vstal jen o chvíli dřív, stačil však už obejít stráže a zjistit, jak to vypadá se zajatci. Všechno shledal v pořádku, jediné překvapení vlastně žádným překvapením nebylo.

Old Wabble a vždy vítězný generál Douglas nám dali vale. A s nimi též Mba a jeho Čikasavové.

Enčarko nám to výslovně potvrdil:

"Bílý muž, který o sobě říkal, že je generál, odešel z oázy a pravil, že Old Shatterhand a náčelník Apačů ho urazili. Vzal s sebou muže Čikasavů a své tři průvodce a odjeli. Také starý král kovbojů jel s nimi."

"Z toho bude přátelství až za hrob!" smál jsem se."Ale nakonec je to asi dobře... Kdypak asi vyjeli? Muselo to být ještě za tmy, poněvadž slunce vyšlo sotva před půlhodinou..."

Enčarko na mne zíral značně udiveně. Tihle Indiáni si někdy zřejmě představovali, že Old Shatterhand je vševědoucí býtost. Měli za to, že vím všechno, o všem a do nejmenších podrobností.

"Old Shatterhand neví, kdy generál odjel?" podivoval se."Svítil ještě měsíc!"

"Počkej!" zarazil jsem ho."V noci bylo přece zataženo..."

"Odjeli ještě večer," upřesňoval Apač,"když měsíc plýtval svým světlem..."

"Plýtval, plýtval, to máš pravdu... Ale že by kvůli tomu vyrazili ještě před ránem?" vrtalo mi hlavou."Nevězí v tom nakonec nějaká lumpárna?"

"Generála od nás vyhnal hněv," ozval se Vinnetou."Moje příkrá slova mu vzala hrdost, a proto odjel, aby se nemusel dívat ostatním do očí."

Neřekl jsem na to nic, ale pomyslil jsem si, že můj milý Vinnetou trochu přeceňuje Mr Douglase. Lidé jako on mívají hroší kůži a nějaká poznámka, třeba i pronesená před větší společností, se jich nedotkne nikdy tak jako poctivého lovce, neřkuli dokonce hrdého a na svou pověst vždy velmi citlivého indiánského náčelníka.

Matka Sanna nám zatím už připravila snídani. Objevil se i Apanačka a Old Surehand. Bob, který se považoval za správce domu, začal rychle a pohotově s přípravou proviantu na cestu. Činil se jen což, pokládal si za čest, že nás smí obsloužit, a dával to zřetelně najevo. I Bloody Foxe donutil, aby zůstal při snídani sedět s námi, aby mu přenechal veškerou starost o naše tělesné blaho. Viděl jsem na něm, jak přímo září uspokojením. Když před nás nahrnul zásoby na cestu, poděkoval jsem mu a požádal jsem, aby nám přinesl ještě zbraně.

"Kde ony být?" vypoulil na mě své namodralé bělmo.

"Uvnitř v domě. (...)

(......)