Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3. KAPITOLA
STUDNICE LVŮ

Karavana konečně dorazila k úpatí skal, v jejichž blízkosti ležel Bir As lan, studnice Lvů. Nebyla to tekoucí voda, ale spíš přírodní nádrž, obklopená nízkým, hustým křovím a živená několika skrytými prameny. Muži hbitě seskákali ze sedel, skládali břemena z velbloudů a oslů, napájeli zvířata a shromažďovali suché klestí, aby rozdělali oheň.

Jakmile byla hranice zažehnuta, Homrové si posedali kolem ní tak, že pro Súdánce nezůstalo u ohně místo. Neřekli ani slovo, pustili se znovu do sbírání klestí a založili si oheň na druhé straně nádrže. Maďar zavolal na Otce čtyř očí:

"Rozhodni se, pane, chceš-li sedět s námi, nebo s nimi."

"Sednu si k vám," odpověděl Evropan. "Odepni od sedla mou brašnu, mám tam zásoby. Pohostím vás. Klidně můžeme sníst všechno, zítra stejně dorazíme do Fašody."

"Mýlí se, ďaur," zašeptal šejk Homrům,, "Opovrhuje námi a dává přednost těm špinavým džallábům. Musíme se tvářit, jako by nám to nevadilo. Stejně se nedožije rozbřesku. Nechť se ještě jednou v klidu nají."

Homrové se s chutí pustili do svých zásob. Pochutnávali si na sušeném masu s trochou suché durry, chleba, a zapíjeli to vodou z nádrže, kterou si nabírali dlaněmi.

Otec čtyř očí se rozhodl prozkoumat okolí tábořiště. Skála u studnice byla porostlá skromnou travou, která se tu udržela díky vodě z nádrže. Severní a západní část skaliska byla holá, kdežto východní a hlavně jižní strana, kde se nacházela studnice, byly porostlé zakrslými keři fitny, akácie, jejichž porost se táhl až do roviny. Nikde nebylo ani živáčka, okolí vypadalo naprosto bezpečně. Co se týče divé zvěře, ledaže by se v noci potloukal kolem nádrže duch otráveného Pána s tlustou hlavou.

Když se cizinec vracel z obchůzky, byla zvířata napojena a klidně okusovala mladé výhonky keřů. Evropan si přenesl k ohni Súdánců svá zavazadla a složil je ke skalisku, aby je měl neustále na očích.

Maďar vyprázdnil cizincovu brašnu a její obsah rozložil před sebe. Byla tam durra, datle a několik perliček, které Otec čtyř očí zastřelil již včera, ještě před vstupem do písečnaté pouště.

Některé súdánské kmeny odmítají ptačí maso z náboženských důvodů. Příslušníci džalláby k nim nepatřili. Bylo na nich vidět, jak se těší na pernatou pečínku. Oškubávali perličky, kuchali je, rozřezávali, nabodávali na tenké oloupané větve a opékali nad ohněm.

Zatím, co se opékala večeře, vyptával se Maďar na různé podrobnosti.

"Mohu se dozvědět, pane, odkud pocházíš?" obrátil se na Otce čtyř očí.

"Z Německa. A ty, z které oblasti Uherska pocházíš?"

"Z Nagy Mihátyu, od Užhorodu."

"Od Užhorodu? Takže nejsi čistokrevný Maďar, nýbrž Slovák. Za svůj původ se nemáš co stydět."

"Nestydím se, ale protože pocházím z Uherska, jsem Maďar. Znáš můj rodný kraj? Byl jsi tam někdy?"

"Byl."

"Mluvíš maďarsky nebo slovensky?"

"Nerozumím ani té, ani oné řeči, nemůžu se s tebou bavit v tvé mateřštině. Jak ses dostal do Súdánu?"

"V průvodu svého chlebodárce."

(...)

(......)