Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2. VE VODNÍ ULIČCE

Roky plynuly.

Byl konec listopadu, sníh pokryl krajinu, vyjasnilo se a zvečera pořádně přituhlo.

V hlavním zemském městě začaly vánoční trhy. Krámy zářily mnoha světly, na ulicích a náměstích stály boudy a stánky, k dostání bylo všechno, čeho je třeba na Vánoce. Lidé to v klidu prošlapávali zachumelené cesty, prohlíželi si vystavené zboží a vybírali si pamlsky, pečivo, vánoční ozdoby i věci denní potřeby.

Na rušných třídách si však mohl něco zakoupit jen ten, na koho se v životě usmívalo štěstí. Do odlehlých a tmavých koutů a křivolakých uliček se naopak uchýlili ti, kdo nabízeli zboží pro zájemce, kteří měli hluboko do kapsy.

V takovém místě vysedávala hokynářka před blikotavě osvětleným stánkem, vedle v sousedství prodávala jedenáctiletá holčička výzdobu pro chudé světničky, ručně vyřezávané, vodovými barvičkami pomalované dřevěné hračky. Sama se choulila do tenkých šátečků a halila zkřehlé tělo do roztrhaného šátku.

Až na samém konci uličky, kde začínala hlavní obchodní tepna, jezdily drožky a sáňky a světla krámků lákavě vábila panstvo k nákupu. Ale sem, do tohoto smutného koutu, přicházeli jen lidé, kteří snad v životě v sáních neseděli a sotva kdy navštívili nějaký blyštivý krám. Tím úpornější byl v takové zastrčené uličce boj o každého zákazníka.

"Jablíčka, krásná vánoční jablíčka, dámy a pánové!" vyvolávala hokyně. "Slaďounká a šťavnatá jako cukr, jako med!"

"Proutěné ozdobičky na stromeček!" volala holčička tenounkým hláskem a chválila mamě své zboží. "Panenky a panáčci! Podívejte se, jak hýbají ručkama, když taháme za nitku! Jsou jako živí...!"

Ale ani fenik neutržila, začínala plakat.

Nový příchozí byl velmi pěkně oblečený, nejspíš se zmýlil v cestě a do chudičké uličky zabloudil jen omylem.

"Jablíčka, vánoční jablíčka!"

"Tahací paňáci! Tajtrlíci! Loutky!"

Pán se zastavil, naslouchal chvilku žalostnému hlásku, soucitně se přiblížil a prohlížel si zboží.

"Jakpak se jmenuješ, dítě?" zeptal se.

"Anička."

Znělo to plaše a hodně udiveně. Nebyla zvyklá na to, aby se s ní někde dal do řeči.

"Ty nemáš rodiče?"

"Jenom tátu." "A copak dělá tvůj tatínek?"

Dívence vyhrkly do očí nové slzy.

"Byl u dráhy, ale při železničním neštěstí přišel o nohu a o ruku, nemůže pracovat, a... a..."

"A tak teď doma vyřezává tyhle tajtrlíky?"

"Tak to je, pane."

"A sourozence nemáš?"

"Velkého nevlastního bratra. Je nemocný, vydělávat nemůže. Prosím vás... kupte si něco! Máme hlad, nemáme co jíst..."

"Víš, maličká, já z těch tvých věcí nic nepotřebuji, ale neplač! Protože jsi taková hodná holčička, něco ti přece dám!"

Podal jí minci. Prohlížela si ji s nedůvěrou. Nezdálo se jí pravděpodobné aby jí někdo z ničeho nic daroval tolik peněz.

"Kdepak bydlíš, holčičko?" vyptával se pán dále.

"Ve Vodní uličce, v čísle deset."

"Ale to je docela blízko," pokýval pán hlavou a náhle se rozhodl. "Dobrá sbal si své věci a odveď mě k tatínkovi. Třeba vám budu (...)

(......)