Karl May

PETROLEJOVÝ PRINC I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V táboře byly zatím provedeny všechny přípravy k odjezdu, takže když se Sam se společníky vrátil, mohlo být hned nastoupeno k pochodu.

Scout jel v čele, a s ním na špici celé skupiny jeli i oba mladíci, které velice těšila tato noční procházka. Pak následovaly vozy provázené Dickem Stoneem a Willem Parkerem, zatímco Sam s kantorem-emeritem uzavíral průvod. Hawkens si úmyslně vybral tohoto společníka, od něhož - jak doufal, získá nejlepší zprávy o poměrech osob, tvořících tuto malou karavanu. Musely to být zvláštní, velmi zvláštní poměry, které tyto lidi spojily k cestě na Divoký západ, tak si řekl po všem, co v táboře až dosud viděl a zažil. Originální saský kantor-muzikant; rezolutní paní Ebersbachová; syn náčelníka Indiánů, vracející se z Evropy, a jeho mladý přítel, který jako by k ostatním ani nepatřil; to byly ovšem osoby, které mohly vzbudit Samovu zvědavost v nejvyšší míře. Kantor sám vyšel jeho zvědavosti neobyčejně rychle vstříc, protože hned potom, když se vozy daly do pohybu, započal rozhovor otázkou:

"Tak tedy naše paní Rosalie s vámi byla u oněch mužů, kterým zde říkáte findeři? Ta jim asi řekla důkladně své mínění! Vím, jak znamenitě umí zacházet jazykem, chce-li a má-li k tomu příležitost. Co jim řekla?"

"Ani slovo."

"Ani slovo? To je podivné! Měl jsem zato, že s nimi bude jednat hodně fortissimo."

"Copak mluví anglicky?"

"Jen několik slov, které pochytila cestou."

"Nu, a jak myslíte, že tedy mluvila s lidmi, kteří rozumí jen španělsky nebo anglicky? Deset nebo dvanáct cestou pochycených výrazů na žádné vydatné kázáníčko nepostačí. Ostatně měl jsem dojem, že ji odvaha poněkud přešla, když spatřila těch několik divokých postav, které jsme jí představili."

"Odvaha? Tomu nevěřím! Paní Rosalie se nebojí ničeho a nikoho, ať je vznešený nebo divoký. Ta má pro strach uděláno, ta je zvyklá, aby bylo po jejím."

"To jsem pozoroval. Když na mě spustila, všichni jste mlčeli jako ryby, jestli se nemýlím."

"Ano, ano, tak se musí v její přítomnosti chovat každý, kdo nechce, aby se mu na hlavu sneslo hromobití. Ale jinak, milý pane, je to velice dobrosrdečná dáma a je možné si ji dokonce ovinout kolem prstu, když s ní člověk umí jednat. Odmluvy však nesnese."

"To je velká chyba, jestli se nemýlím. Když věci nerozumíme, musíme se dát poučit."

"Ó, paní Rosalie rozumí všemu!"

"Nu ovšem. Zdejším poměrům rozumí velice dobře, hihihi! A jak se chovat v případech jako byl dnešní, ví také. Budou-li se častěji podobné scény jako byla dnešní opakovat, bude si muset ctihodná lady dát velmi dobrý pozor, aby celou vaši společnost neuvedla do nebezpečí."

"Tomu nevěřte! I když něčemu nerozumí, nebo když něco nezná, umí se velmi rychle vpravit do situace. Přece jste pozoroval, že se nakonec podvolila vašemu vedení."

"Tak se mi zdá, že před ní máte velikou úctu, pane kantore."

"Pane kantore-emerite, smím-li prosit! Je to kvůli přesnosti, protože jsem se svého úřadu vzdal a následkem toho jej už nezastávám. - Ano, mám ji ve veliké (...)

(......)