Karl May

PETROLEJOVÝ PRINC I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

"Učinil jsi znamenitý obchod!" řekl Dick Stone Samovi Hawkensovi. "Škoda, že jsem ti nemohl pomoci!"

"Nebylo třeba, nemýlím-li se. Hlupáci opravdu uvěřili, že jsem krejčí, hihihihi! A jejich patron se jmenuje Buttler."

"Je to zkrátka dvanáct fínderů. Skutečně, špatná společnost k večerní besedě!"

"Nu, nebylo zrovna třeba, abych jejich pozvání přijímal, neboť máme v sedlových brašnách zásob dost na celý den, a do Tucsonu bychom jistě vydrželi. Mám však dobrý důvod, proč jsem přijal - chci totiž ty chlapíky chytit za ruce."

"Bez boje?"

"Bez boje."

"Ale jak?"

"To si musím rozmyslet."

"Same, neměli bychom odtud raději zmizet? Stojíme zde na velmi nebezpečné půdě, protože přítelíčkové se budou snažit, aby ti tvou výhru zase vzali."

"O tom nepochybuji, půjde to však ztěžka. Nebojím se jich, zvláště od té doby, kdy jsem se přesvědčil, jak snadno se dají vodit za nosánek. Nás - leaf of trefoil- pokládat za krejčí, to dokáže jen hlupák, hihihi!"

"Jsi starý lišák, Same Hawkensi!"

"Nu, jsem celkem dost spokojen se svou hlavou, ačkoliv jí bylo hodně ubližováno. Za svých mladých let jsem býval majitelem vlastních pačesů, jež byly pevně přirostlé na kůži. Nosil jsem je na hlavě ve vší počestnosti už od dětství, a nebylo advokáta, který by mně mohl právo k tomu upřít, až se jednou, kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo tucet rudých Pawneeů, kteří mi - při plném vědomí, prosím - kůži i s vlasy z hlavy stáhli a sedřeli mě dohola. Šel jsem pak do Tekamy, kde jsem si koupil kůži novou, říkali tomu paruka, a stála mne tři tlusté svazky bobřích kožichů, jestli se nemýlím. Ale nic nevadí, neboť tahle nová kožešina je občas pohodlnější, než bývala stará, zvláště v létě. Člověk ji může sejmout, potí-li se, může ji vyprat a učesat, aniž se přitom nehty škrabe na hlavě, což je ošklivý zvyk. A kdyby mne někdy zas některý přívětivý Indián požádal o skalp, může si ušetřit práci s řezáním a dřením; posloužím mu sám a bez bolesti, hihihihi!"

"Čemu se divím, Same," poznamenal Will Parker, "že ti lidé uvěřili, že chceme nahoře na Gile chytat bobry a lovit šedé medvědy."

"Inu, to od nich nebylo tak docela hloupé, jak se domníváš," řekl Sam. "Viděli zřetelně a na první pohled, že jsi obyčejný greenhorn a takovému je docela podobné, že půjde na seník lovit tuleně a velryby. Mně spíše zajímá to, že mluvili o očekávaném mase. Kde je chtějí vzít? V Tucsonu asi sotva! Chtějí je někde ukrást - behold! Tady jedou, teď je tedy poznáme."

Ukázal prstem na volné prostranství, kde se objevil čtyřmi voly tažený dlouhý vůz, pokrytý plachtou, a za ním následovaly tři další vozy. Ozbrojený jezdec klusal vpředu; byl to patrně scout. Vedle vozů jeli dva chlapci, či mladíci, jimž trčely v opascích nože a revolvery, na plecích se jim houpaly pušky. Vozkové kráčeli pěšky podél vozů. V druhém seděli cestující; bylo vidět, jak právě zvědavě vyhlížejí pod plachtou.

Scout měl asi v úmyslu zastavit na tomto příhodném místě, když však spatřil muže před Irčanovou chatou, zachmuřil (...)

(......)