Karl May

POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CO SE STALO NA EAGLE TAILU

Sheridanští železničáři, většinou Irové a Němci, zatím o těchto událostech nevěděli nic. Až teprve navečer si inženýr Charoy zavolal dílovedoucího a uložil mu, aby informoval v nejnutnější míře a nenápadným způsobem své dělníky. Dílovedoucí se jmenoval Watson, byl odněkud od New Hampshiru a v životě už něco prodělal. Zajímalo ho původně stavebnictví, několik let v tom oboru také působil, ale na samostatné postavení to nikdy nedotáhl, a tak se tedy rozloučil s dosavadním působištěm a šel si hledat štěstí až daleko na západ, za Mississippi. Vlastně teprve nyní v Sheridanu se dopracoval lepšího místa, při němž mohl zužitkovat své bohaté zkušenosti. Ale plné uspokojení stále ještě nepociťoval. Měl od přírody dobrodružnou povahu a to, co čekal od života uprostřed prérie, pořád nepřicházelo. Když se od inženýra dozvěděl, co je na obzoru, nesmírně se zaradoval.

„Konečně nějaká změna!“ mnul si potěšené ruce. „Má stará rifle už měsíce odpočívá v koutě, a taky by se chtěla jednou dostat ke slovu. A jak že jste říkal to jméno, sir? Cornel? Brinkley? A že je zrzavý jak liška? Počkejte, počkejte, nějakého Brinkleyho jsem jednou potkal, ten se barvil na zrzavo, jinak totiž měl skalp černý jako havran. To setkání mě tehdy málem stálo život.“

„A kdypak to bylo?“ chtěl vědět Old Firehand, který byl rozmluvě také přítomen.

„Před dvěma lety. Byl jsem tehdy nahoře při Grand Riveru. Táhli jsme s jedním kamarádem, Engel se jmenoval, ke Stříbrnému jezeru v Utahu. Chtěli jsme pak dál k Pueblanům a po arkansaské cestě na východ. Potřeboval jsem si opatřit všelijaké nářadí - to nám chybělo, jinak jsme byli milionáři.“

Old Firehand zbystřil sluch.

„Váš kamarád se jmenoval Engel? A že jste se málem stali milionáři? Můžete mi o tom povědět něco bližšího?“

„Pročpak ne! Kdysi jsme si sice slíbili, že budeme mlčet jako hrob, ale kdepak jsou dneska ty milióny! A ze všech našich plánů dávno sešlo! Takže už není co zatajovat!“

„A oč tedy šlo?“

„O poklad, sir! O obrovský, báječný, nesmírný poklad. Je potopený někde pod vlnami Stříbrného jezera.“

Inženýr se nezdržel a krátce, jaksi nedůvěřivě se zasmál. Watson rozhodil rukama:

„Snad je vám to k smíchu, sir, ale je to pravda pravdoucí, co tu říkám. Mr Firehande, vy jste zkušený zálesák, doufám, že aspoň vy se mi nevysmějete.“

„Ani mě nenapadne,“ odpověděl s velmi vážnou tváří lovec. „Já mám dokonce důvody, abych vám věřil na sto procent. Sám jsem totiž o tom pokladu slyšel...“

„Opravdu?“ Watson se zjevně zaradoval. „Já bych mohl přísahat, že to s tím pokladem je všechno pravda. Ten stařec nám určitě nevěšel bulíky na nos!“

„Jaký stařec?“

„Indián, od kterého jsme se všechno dozvěděli. Stařec, to je slabé slovo, Metuzalém byl proti němu mladík. Tvrdil, že už viděl přes sto jar! Jmenoval se Hauey-kolakakho, ale svěřil se nám důvěrně, že jeho správné jméno je prý Ikhači-tatli. - Čert ví, co ta jména znamenají!“

„Já sice nejsem čert, ale náhodou to vím,“ pousmál se Old Firehand. (...)

(......)