Karl May

POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NA ŽIVOT A NA SMRT

Utahové měli, jak tomu všechno nasvědčovalo, velmi naspěch: většinu cesty hnali koně tryskem. Losí pohoří se přibližovalo s každou hodinou jízdy a navečer výprava dorazila k úpatí jeho prvních výběžků. Indiáni zabočili do dlouhého, úzkého údolí, po obou svazích hustě zalesněného. Cesta začala příkře stoupat, drali se vzhůru novými a novými údolíčky a srázy, ale ačkoliv se už setmělo, Utahové jeli tak jistě jako za nejjasnějšího dne. Později se na oblohu vyhoupl měsíc a jeho bledé světlo se rozlilo po krajině, po skalnatých svazích porostlých hustým stromovím. Jezdci jeli bez jediného slova, soustředěni na rychlý cval, ale teprve k půlnoci se zdálo, že se blíží k cíli. Náčelník nařídil několika mužům, aby jeli napřed a oznámili, že oddíl se vrací.

Zanedlouho narazili na dost široký potok se strmými břehy. Stěny úžlabiny se rozestupovaly, brzy se nedalo, vzdor měsíčnímu svitu, dohlédnout z jednoho břehu na druhý. Les, vroubící dosud tok z obu stran a sahající až k vodě, se ztrácel a na jeho místě se objevila travnatá savana.

Kdesi v dálce zahlédli záři planoucího ohně.

„Uff,“ promluvil Ovuts-avaht poprvé za celou cestu, „brzy už budeme na místě. Stany našeho kmene jsou nedaleko a tam se rozhodne o vašem osudu.“

„Ještě dnes?“ chtěl vědět Old Shatterhand.

„Ne. Moji bojovníci si potřebují odpočinout. A vy také budete lépe snášet muka, posílíte-li se dřív spánkem.“

„To je hrozně milé,“ utrousil Tlustý Jemmy německy, aby mu Utah nerozuměl. „On už nás vidí u mučednického kůlu. Co ty na to, starý Franku?“

„Zatím nic,“ pokrčil rameny mužík ve fracku, „podle eklektiky to není, ale uvidíme, až přijde k věci. Ale že bych mel chuť odebrat se do věčných lovišť, to tedy nemám... Tak se mi zdá, že nám jedou naproti!“

„Snad jsi chtěl říct podle etikety,“ opravil mužíka tlusťoch, ale nikdo ze zajatců mu nevěnoval pozornost, protože proti jezdcům se vyhrnul celý houf obyvatel indiánské vesnice, aby pozdravil vracející se výpravu. Něj dřív bojovníci, pak dospívající chlapci, nakonec ženy a dívky. Všechno to divoce ječelo a skučelo, až uši zaléhaly.

Old Shatterhand se domníval, že je zavedou do obyčejné indiánské vsi s několika stany, ale teď viděl, že se zmýlil. Kolem dokola hořela spousta táborových ohňů, a to znamenalo, že tu je víc bojovníků než jenom obvyklých obyvatel vesnice. Zřejmě se tu shromáždili Utahové i z okolních sídlišť, bezpochyby proto, aby se připravili na válečnou výpravu proti bílým nepřátelům. Ód poslů se již všichni dozvěděli, s kým Velký vlk přijíždí - proto ten řev a jásot a divoké mávání zbraněmi, a dokonce i nadávky a hrozby.

Když dojeli až k tábořišti, zjistil Old Shatterhand, že kolem dokola jsou rozestavěny stany z buvolí kůže a několik chatrčí narychlo udělaných z větví a kmenů. Průvod zastavil uprostřed na volném prostranství. Oba zajatce shodili Indiáni bezohledně na zem a pak k nim přistrčili i zbývající bělochy. Utahové celou šestici obstoupili v kruhu, kupředu vyběhly ženy a dívky a s (...)

(......)