Karl May

POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MISTROVSKÝ INDIÁNSKÝ KOUSEK

Zvlněnou prérii zalévalo jasné polední slunce. Lehký vánek čeřil stonky husté trávy a pahorky táhnoucí se do dáli připomínaly smaragdové moře, jehož vlny znenadání znehybněly. Jeden pahorek vedle druhého, všechny si byly podobně, všechny byly přibližně stejně vysoké, stejně oble tvarované, stejně protáhlé do dálky. Jedno údolíčko připomínalo druhé, mohla se lehce zaměnit, a všude kolem nic než pahorky a údolíčka, jak daleko jen oko dohlédlo. Kdo by se zde neřídil kompasem nebo polohou slunce, byl by se tu ztratil právě tak jako nezkušený plavec v malém člunu na širém moři.

Zdálo se, že v celé té zelenavé pustině není jediného živého tvora. Jen nahoře vysoko ve vzduchu se vznášeli dva luňáci ve velkých kruzích, plachtíce takřka bez pohybu svých široce roztažených křídel. Ale byly to opravdu jediné živé bytosti široko daleko? Asi ne - vždyť se právě ozvalo mocné zařehtání koně a zpoza jednoho pahorku se vynořil jezdec

- a to dokonce ne zrovna obvyklého zjevu.

Ten člověk nebyl ani nápadně velký, ani malý, nebyl ani nijak zvlášť silný, ale ani hubený - a přesto se zdálo, že je silák. Měl na sobě dlouhé nohavice, vestu a krátkou kazajku s gumovou impregnací proti dešti. Na hlavě mu seděla tropická korková přilba,se šátkem na zátylku, jaká se nosívá v horkých krajích. Obut byl do indiánských mokasínů.

Držení těla napovídalo, že je to zkušený jezdec. Obličej - ano, ten jeho obličej, ten byl velice zvláštní! Měl výraz poněkud prostoduchý, a nezpůsoboval to jenom jeho podivný, skobovitě zahnutý nos, na levé straně bělostný a na druhé, pravé, naopak jakoby okurkovitý a hrající všemi barvami od červené, modré až k nazelenalé. Tuhle tvář pak lemoval po obou lících vous, ostatně řídký, i když dlouhé chlupy obrůstaly celou partii od krku až k bradě. Bradku podpíral obrovský stojatý tuhý límec.

Na řemenech u třmenu se houpala napravo i nalevo ručnice, opřená vedle jezdcovy nohy pažbou o botník ve třmeni napříč přes sedlo ležela dlouhá plechová roura či pouzdro a v něm zvláštní, veliký dalekohled. Na zádech měl ten člověk kožený tlumok, asi tak středně veliký, a na něm spoustu plechových nádobek, pánviček a hrnců a také všelijak divně stočené dráty. Široký opasek, rovněž kožený, na způsob prkenice opatřený přihrádkami na peníze, byl téměř kolem dokola ověšen množstvím váčků a pytlíků. Vpředu za opaskem vyčnívaly rukojeti a držadla několika revolverů a jednoho nože. Po stranách měl k opasku připevněny ještě dvě brašny, byly to bezpochyby tašky na náboje.

Kůň, na němž jel, bylo dost všední zvíře, ani moc dobré, ani moc špatné pro štrapáce na Divokém západě. Nebylo na něm nic nápadného, snad jen to, že jako nějakou čabraku měl přes hřbet přehozenou pokrývku, která mohla stát skutečně hezkých pár desítek dolarů.

Vypadalo to však, že to nenápadné zvíře se vyzná v prérii lip než jeho majitel. Nechával totiž koně běžet, jak se mu líbilo, a koník si to jednou namířil přes údolí, potom se šplhal do kopce, zas sklusal (...)

(......)