Karl May

POUŠTÍ
(Ve stínu padišáha I)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6 ÚNOS

Protože jsme šli spát až hodně pozdě, nedivil jsem se, že jsem se druhého dne ráno také pozdě probudil. Byl bych snad spal ještě déle, kdyby mě byl nevzbudil zpěv mého krajana holiče. Opíral se o domovní dveře a zpíval a zpíval; zdálo se, že chce — snad na mou počest — přezpívat všecky naše lidové písně.

Pozval jsem ho k sobě, bavil jsem se s ním chvíli a shledal jsem, že je to dobromyslný, ale lehkovážný chlapík, kterého bych přes všecky krajanské sympatie nevyměnil za svého statečného Halefa. Tenkrát jsem netušil, za jak zlých okolností se s ním jednou znovu shledám.

Dopoledne jsem navštívil Abú 'r-Rajjisána na jeho lodi, a sotva jsem poobědval, připlul člun, který mě měl odvézt k nemocné. Halef jej už dlouho pilně vyhlížel.

„Sidi, pojedu s tebou?“ zeptal se.

Naschvál jsem odpověděl:

„Dneska tě nepotřebuju.“

„Cože? Nepotřebuješ mě? A co když se ti něco zlého přihodí?“ namítl malý aga.

„Co by se mi stalo?“

„Můžeš spadnout do vody.“

„Umím plavat.“

„Nebo tě může Ibrahím Ma'múr zabít. Viděl jsem na něm, že tě moc v lásce nemá.“

„To bys mi tak jako tak nemohl pomoci.“

„Že ne? Poslyš, sidi, Halef Aga je muž, na kterého se kdykoli můžeš spolehnout.“

„Tak pojď!“

Záleželo mu ovšem nejenom na mně, ale i na spropitném.

Pluli jsme stejně jako včera, ale dneska jsem si pozorněji všímal všeho, co mi mohlo být nějak užitečné. V zahradě, kterou jsme museli projít, leželo několik silných, dosti dlouhých tyčí. Vnější i vnitřní vrata se zavírala širokými dřevěnými závorami, jejichž uspořádání jsem si dobře všiml. Psa jsem nikde neviděl a od Hámida jsem se dozvěděl, že kromě jeho pána, nemocné Güzely a její staré opatrovnice patří k domu ještě jedenáct feláhů, kteří zde v noci přespávají. Pán prý spává v selamliku.

Ibrahím Ma'múr mi vyšel vstříc přívětivěji, nežli mě včera propustil.

„Bud mi vítán, efendi! Jsi veliký lékař!“

„Ovšem.“

„Nemocná už včera něco pojedla.“

„Ach!“

„Mluvila se svou opatrovnicí.“

„Vesele?“

„Vesele a mnoho.“

„To je dobře. Snad se uzdraví ještě dřív nežli za pět dní.“

„A dneska ráno si dokonce zanotovala píseň.“

„To je ještě lepší. Je už dlouho tvou ženou?“

Egypťanův obličej se ihned zachmuřil.

„Lékaři nevěřících jsou velice zvědaví.“

„Chtějí co nejvíce vědět, ale jenom díky tomu dovedou zachránit nemocnému život a vrátit zdraví i těm, kterým vaši lékaři neumějí pomoci.“

„Byla tvoje otázka opravdu nutná?“

„Samozřejmě.“

„Přiznám se ti tedy, že se má teprve stát mou ženou.“

„Pak je tedy pomoc jistá.“

Ibrahím mě znovu zavedl jenom do pokoje, kde jsem čekal už včera. Zůstal jsem tu i dnes. Pečlivěji jsem se porozhlédl kolem. Okna v našem slova smyslu tu nebyla; světlíky byly zamřížovány. Dřevěná mříž byla upevněna tak, že ji bylo možno otevřít, když se ze závory vytáhla dlouhá tenká hůlka. Bez rozmýšlení jsem ji vytáhl a nenápadně jsem ji zastrčil za mříž. Sotvaže jsem byl hotov, objevil se Ibrahím. Za ním vstoupila Zenica.

Přistoupil jsem k ní a kladl jsem jí otázky. Přitom jsem si jakoby (...)

(......)