Mezi Bir el asnas a Ain Sajíl se vznášel vysoko ve vzduchu jeden z těch proslulých a vzácných sokolů, jenž beduíni velmi často používají k lovům v poušti a ve skalách. Bystré zraky ptáka rozeznávaly dvě karavany, které se tam v dálce pohybovaly daleko od sebe, ale jak se zdálo, směřovali k jednomu cíli.
Oddíl, jenž se pohyboval od východu směrem k jihu, byla jistě káfila, obchodní karavana. Tvořilo ji dvacet nákladních velbloudů a deset jezdeckých hedžínů, jejichž jezdci byli patrně různé národnosti. Osm jich bylo ozbrojeno arabskými zbraněmi, dva evropskými. Ti první měli kromě svých neforemných, zastaralých pušek dlouhá kopí, jejichž ostří se leskla v záři zapadajícího slunce. Na čele káfily jel chabír, průvodce karavany. Měl ze všech beduínů nejtmavější pleť. Rysy jeho ošklivé tváře nepůsobily důvěryhodným dojmem. Zbylí muži by mohli být považováni za Evropany nebo za příslušníky nejsevernějších beduínských kmenů z oblasti Gharbu.
Sokol vystoupil výše a vzduchem se nesl jeho pronikavý, svérázný křik. Chabírovi, jenž jej uslyšel, přelétl tváří spokojený úsměv.
„Chabíre, slyšel jsi toho ptáka?“ zvolal jeden ze dvou mužů, kteří jeli po jeho boku.
„Na‘am, sidi. Ano, pane,“ odpověděl.
„Pokud je ten pták cvičený, lidé nemohou být daleko. Já si myslím, že je to divoký sokol.“
„Hék, je to tak!“ odvětil krátce chabír a jeho tvář zohyzdil škodolibý úsměv.
„Kdy dorazíme ke studni?“
„ ’an charíb, brzy.“
„Myslíš, že tam budeme v bezpečí?“
„S’lon billamáhu, jako v lůně Alláhově!“
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy
