Karl May

ABRAHAM LINCOLN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Abraham Lincoln

Tehdy se na Západě žilo daleko veseleji, líp, daleko líp než teď, to vám povídám, a tak tomu můžete věřit! Indiánů se tu prohánělo mnohem víc než dneska a člověk musel mít oči otevřené, když se nechtěl večer uložit ke spánku a ráno se probudit bez skalpu v nebi. Ale tak hrozné to zase nebylo, protože čtyři nebo víc Indiánů si člověk dokáže udržet od těla. Vedle nich se tu však potloukala také všelijaká bílá sebranka a tihle mizerové byli tak prohnaní a nebezpeční, že si na ně člověk musel dávat větší pozor než na všechny Indiány mezi Mississippi a velkou louží dohromady.

Nejvíce se mluvilo o jednom muži, který byl mazaný všemi mastmi a tak drzý, že zprávy o něm pronikly až do zemí na starém kontinentě. Slyšel jsem dokonce, že se tam o něm píše ve všech novinách. Znáte ho také, a až vám povím jeho jméno, budete hned vědět, na čem jste. Mluvím totiž o Kanadském Billovi, největším gaunerovi a podvodníkovi ve Spojených státech.

Je to anglický cikán a jmenuje se správně William Jones. Přistěhoval se do Kanady a docela úspěšně tam obchodoval s koňmi, dokud nepřišel na to, že se hrou v karty dá vydělat ještě o trochu víc. Hrál nejdřív nahoře v britských koloniích, a když nabyl opravdového mistrovství, odvážil se i za hranice k Yankeeům. Řádil tak po celém severu, obral i ty nejmazanější gentlemany o poslední cent, a pak se vydal na Západ, kde kromě karet provozoval ještě další kousky, za které by si býval zasloužil desetkrát provaz, kdyby tam panovalo právo. Sešel jsem se s ním i já a seznámil jsem se přitom s proslulým mužem, který ... ale to ještě uslyšíte, koho myslím, a úvod k dobré historce nesmí být příliš dlouhý, jinak zavolají poslouchači „tak už dost!“, nasednou na koně a odjedou, ještě než člověk pořádně začne.

Tedy já jsem byl ještě trochu zelenáč, ale úder jsem měl už docela pádný, oči bystré a otevřené, vůli pevnou a z pušky jsem střílel docela obstojně a také nůž jsem použil už párkrát tak šikovně, že to ty druhé překvapilo.

Lovil jsem na horním Arkansasu bobry. Podařil se mi dobrý úlovek, kožešiny jsem prodal mužům ze Společnosti, na které jsem narazil cestou, a teď jsem se u staré dobré Mississippi rozhlížel, jak bych se dostal zpátky k lidem a mohl si tam pár věcí koupit, protože moje výstroj časem notně utrpěla.

Potíž byla v tom, že končiny, jimiž jsem musel projít, byly zatraceně nejisté. Válčili tu spolu Komančové, Čoktové, Seminolové a Kríkové, kteří bojovali všemi prostředky a každého bělocha považovali za společného nepřítele. Musel jsem se tedy mít náramně na pozoru. Moje cesta vedla krajem, kde se válčilo, a já byl docela sám, odkázaný jen na vlastní opatrnost a výdrž. Neměl jsem dokonce ani koně – vyloudili ho na mně obchodníci ze Společnosti, a tak jsem musel rajtovat po svých.

Mířil jsem přibližně ke Kouřové hoře a podle svých výpočtů jsem už nemohl být daleko od Arkansasu. Nárážel jsem na další a další vodní toky, které k němu směrovaly, a na rozmanitá zvířata žijící jen na březích (...)

(......)