<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Ed McBain

JEHO SLOVO JE ZÁKON
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 4 stran.]

 

Zákon o zpravodajských službách České republiky. Zákon o Bezpečnostní informační službě. Zákon o Vojenském zpravodajství. Komentář - Pokorný Ladislav, Chrobák Jiří, Fliegel Martin
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 399 Kč
Zákon o zpravodajských službách České republiky. Zákon o Bezpečnostní informační službě. Zákon o Vojenském zpravodajství. Komentář - Pokorný Ladislav, Chrobák Jiří, Fliegel Martin
Brokovnice - McBain Ed
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 125 Kč
Brokovnice - McBain Ed
Uloupená hvězda - McBain Ed
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 263 Kč
Uloupená hvězda - McBain Ed

 

Knihy za hubičku v době koronaviru!

Po dobu celostátní karantény zcela mimořádně dáváme k dispozici všechny balíčky kompletních knih za akční ceny, které jsme navíc ještě výrazně snížili.

Nyní od nás můžete získat e-knihy do svých čteček a jiných zařízení až o 75% levněji. U větších balíčků vás 1 kniha přijde na méně než 10 Kč!

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

   1   >

 

1

Mrtvoly našli v otevřené jámě na nejsevernějším konci 87. revíru. Telefonní společnost rozkopala předešlý den časně ráno ulici, aby se její lidi dostali k podzemním kabelům. Opraváři skončili s prací za tmy, kdy teplota klesla pod bod mrazu, a dočasně zakryli výkop prkny, kolem postavili ohradu s blikajícími žárovkami, aby auto nedopatřením nevjelo na ten dlouhý přikrytý příkop. Někdo však prkna odsunul a hodil do jámy mrtvoly. Dva policisti z hlídkového vozu si při pravidelné kontrole přístaviště pro čluny všimli odhozených prken a posvítili si do výkopu baterkou. Byl 6. leden, tři hodiny ráno. Detektivové Steve Carella a Bertram Kling byli na místě ve 3.10.

Na dně příkopu byla spleť elektrických a telefonních kabelů. Voda, která dovnitř prosákla čerstvě vykopanou hlínou, vytvořila bahno. To přes noc zmrzlo a kabely jako by odpočívaly v hnědém plastu. Na špinavém ledu leželo šest mrtvých těl naházených halabala přes sebe a potřísněných ještě další barvou - barvou krve. Těla byla nahá a noc se vinou té nahoty zdála ještě studenější, než byla ve skutečnosti. Carella v kožené bundě s kožešinovou podšívkou, v hnědých vlněných rukavicích a čepici s klapkami na uši hleděl do jámy. Kling svítil baterkou na mrtvoly. Pár metrů od místa, kde stáli, blikala do noci červená světla hlídkových vozů. Policisti se do nich po příchodu detektivů vrátili, aby se zahřáli.

V příkopu leželi tři muži a dvě mladé dívky, jedna svírala v náručí dítě. Carella se odvrátil, teprve když spatřil děcko. Až do té chvíle to byla jen další vražda, sice horší než většina ostatních, ale člověk se neodvrací od žádné, pokud se nemíní odvrátit ode všech. Při pohledu na mrtvé nemluvně ho však krátce a ostře bodlo někde za očima.

„Ježíši!“ řekl a otočil se zády k výkopu, za sebou slyšel Klinga, jak zalapal po dechu, a věděl, že dítě spatřil už i on.

Kling zhasl baterku a oba poodešli od příkopu, jako kdyby se z něho šířila jakási nákaza. Od úst se jim vinul oblak páry, z dálky se ozvala policejní siréna. Na chvíli tam stáli jako zařezaní. Kling, bez rukavic a bez klobouku a s vlasy vlajícími ve větru, strčil baterku do podpaží a vrazil obě ruce do kapes kabátu. Nahrbil se, zaryl bradu do límce a řekl sotva slyšitelně:

„Připomíná mi to knihkupectví,“ a Carella v tu chvíli nevěděl, o čem mluví.

V zápětí si samozřejmě vzpomněl na říjnový den před třinácti lety, kdy s Klingem vešli do jednoho knihkupectví na Culverově třídě a našli na podlaze čtyři mrtvá těla. Jednou z obětí byla Klingova milá. Claire Townsendová.

Kling se za těch třináct let fyzicky moc nezměnil, i když snad přece. Přibyla mu únava kolem očí. Ale pořád ještě vypadal mladě se svými světlými vlasy, hnědýma očima a oholenými, jakoby vymydlenými tvářemi. Obličej jako by mu nestárl. Carella se do něj podíval ve snaze uhodnout, jestli Klingova vzpomínka na to knihkupectví je dosud tak živá jako jeho, nebo jestli se té někdejší bolesti zbavil tím, že ji odsunul, a tváří se, jako by k ní nikdy nedošlo. Ježíši, to byl den! Zavolal tehdy poručíkovi a řekl mu, ať se okamžitě dostaví, protože někdo zavraždil Klingovo děvče - Ježíši, koktal tehdy do telefonu, málem ze sebe nevypravil ani slovo.

Oba muži vzhlédli při zvuku blížící se sirény. U chodníku zaparkoval neoznačený vůz, z výfuku se vyvalil šedomodrý bubák. Dva detektivové, kteří vystoupili, byli téměř stejně oblečení do černých zimníků, měli měkké šedé klobouky, černé rukavice a modré vlněné šály. Oba byli podsadití, měli mohutná ramena a býčí hrudníky a stehna, hrubé rysy a oči, které už všechno viděly - absolutně všechno! Monoghan a Monroe z oddělení vražd, Tydlitek a Tydlitát - dvě postavy z Alenky v říši divů od Lewise Carolla - bdící nad vyšetřováním zločinů.

„Tak co, chlapi, spíte vy vůbec někdy?“ řekl Monoghan.

„Dycinky vzhůru,“ přidal se Monroe.

„A uprostřed noci se ňákej umrlák pro nás dycky najde, že jo?“ pokračoval Monoghan.

„Tentokrát je jich víc,“ řekl Carella.

„Cože?“ zeptal se Monroe.

„Kde jsou?“ řekl Monoghan.

„Tamhle v příkopě,“ odpověděl Carella.

Dívali se na oba detektivy z oddělení vražd, jak jdou k příkopu. Ve městě, kde sloužili, byla účast detektivů z oddělení vražd na místě činu povinná, i když celé další vyšetřování vedli detektivové z revíru, který přijal hlášku. Carellovi a Klingovi byli tihle detektivové trnem v oku. Jen zřídka, a pravděpodobně díky tomu, že byli „odborníky“, přišli s nápadem, který urychlil vyšetřování případu. Častěji však - jako když oční, nosní a ušní specialista poučí praktického lékaře, že pacient je němý, hluchý a slepý a mimoto trpí sinusitidou a laryngitidou - konstatovali to, co bilo do očí, popletli důkazy a vyžadovali pro své oddělení zprávu trojmo. Policisti z oddělení vražd zkrátka otravovali život detektivům z revírů, kteří se lopotili, aby případ vyřešili. A Monoghan a Monroe to otravování dotáhli k naprosté dokonalosti.

„Heleďte se, co je tady!“ řekl Monoghan a posvítil baterkou do výkopu.

„Musí jich tam bejt nejmíň šest,“ přidal se Monroe.

„Určitě půl tuctu,“ řekl Monoghan.

„A co je todle?“ zeptal se Monroe.

„Harant?“

„Dítě,“ potvrdil Monoghan.

„Já už teda viděl ledacos..“ řekl Monroe.

„A horší,“ dodal Monoghan.

„Horší než fakana v příkopě v půlce ledna a v noci, kdy ti div neumrzne zadek?“

„Mnohem horší,“ řekl Monoghan.

„Někdy v padesátejch letech. Dělal jsem tehdá ještě na třiaosmdesátce, a to je zatracenej revír, to vám teda řeknu!“

„Mně budeš něco povídat!“ řekl Monroe.

„To je ten revír, kde vpálili Ralphovi Donatellovi do zad africkou foukačku.“

„S votráveným šípem,“ řekl Monoghan.

„Jo,“ potvrdil Monroe.

„To bylo za mejch časů,“ řekl Monoghan.

„Já Ralphika znal. To byl, pane, polda! Chápeš to? Votrávenej šíp!“

„Kam se romány hrabou na život,“ řekl Monroe a pokyvoval hlavou.

„No a v tom případě, co jsem na něm dělal, bylo v suterénu zahrabáno čtrnáct starejch ženskejch. Čtrnáct! Modrovous byl ve srovnání s tím hadr, učiněnej cucák! Čtrnáct!“

„Jak byly starý?“

„Hodně. Sedumdesát, vosumdesát, tak něco. Všecky je zapíchnul a strčil do suterénu. A jak jsme je našli? Přišel tam instalatér spravit potrubí. To bylo horší než tohlencto, mnohem horší.“

„Nojo, ale tohle jsou všechno mladý lidi,“ řekl Monroe a naklonil se přes okraj výkopu, aby líp viděl.

„Tak mladý zasejc ne. Ten s těma fousama vypadá na čtyryadvacet nebo pětadvacet.“

„Dobře, ale ty druhý vypadaj mladší...“

„Zvlášť ty holky.“

„Čtrnáct až patnáct, co?“

„Krapet starší.“

„Šestnáct?“

„Spíš sedmnáct.“

„Ta černá má hezký kozičky,“ řekl Monroe.

„To teda jo,“ přidal se Monoghan uznale.

Carella s Klingem stáli mlčky opodál s rukama vraženýma v kapsách. Carella, jinak urostlý, se zdál menší, protože se pro zahřátí choulil do bundy a hlavu měl zastrčenou do límce, obličej stažený a bledý, šikmé oči - obvykle mu dodávaly orientálního vzhledu - uslzené, rty sevřené, k tomu se při holení řízl, a tak vypadal jako bezdomovec hledající teplé závětří. Normálně budil dojem muže, v jehož klamně štíhlém těle se skrývá veliká síla, ale v kožené bundě působil vyzáble a usmrkaně. Byla mu zima a popuzovalo ho, že ti dva mamlasové z oddělení vražd žvaní o mrtvolách, jako by o nic nešlo. Výtáhl kapesník a vysmrkal se. Laboratorní technik ani policejní lékař se ještě neobjevili. Bude to dlouhá noc.

Monoghan a Monroe se vraceli.

„Tentokrát jste vyfásli pěknej masakr,“ řekl Monoghan.

„Hotovej Little Big Horne,“ dodal Monroe.

„My-lai,“ řekl Monoghan.

„Každej koupil aspoň tři nebo čtyry rány.“

„I ten harant.“

„To mimi.“

„Dočista nahatý, jeden jak druhej.“

„Vrah je musel odbouchnout někde jinde a pak je přitáhnout sem a hodit do tý díry.“

„Vede asi až k řece.“

„Mokrej hrob.“

„Mořskej pohřeb.“

„Všimnul si příkopu a rozhod se, že se jich zbaví.“

„Jesli je nepřitáh sem, jak je pánbu stvořil, a neodkrouhnul je až tady.“

„To se mi nezdá,“ řekl Monroe.

„Možný by to bylo.“

„Přitažený za vlasy.“

„Kdoví,“ řekl Monoghan a pokrčil rameny.

„V každým případě máte teda co dělat,“ řekl Monroe.

„Bez kouska šatstva je budete těžko identifikovat.“

„Jesli někde náhodou nepostrádaj basketbalový mužstvo,“ řekl Monoghan.

„Těch je pět,“ řekl Monroe.

„A v jámě je jich šest.“

„Ten harant byl možná maskot nebo tak něco.“

Monroe pokrčil rameny. Otočil se ke Carellovi a řekl:

„Dáš nám vědět eo a jak, jo?“

„Určitě,“ řekl Carella.

„Nebude ti vadit, když zmizíme, než příde doktor? Je tu zima, že by umrzla prdel i Eskymákovi.“

„Dáme vám vědět, co řekl,“ odpověděl Carella.

„Stejně nás ničím nepřekvapí,“ řekl Monoghan.

„Někdo je voddělal a podle těch spálenin to vypadá, že zblízka.“

„Blázen, kdo jinej?“ řekl Monroe.

„Vyšinutej. Kdo jinej by napálil tři rány do fakana?“

„Tři nebo čtyry,“ opravil ho Monoghan.

„No jó, tři nebo čtyry.“

Oba policisti z oddělení vražd se vrátili ke svému autu. Carella a Kling je pozorovali, jak odjíždějí. Jeden z osazenstva hlídkového vozu šel pro kávu a přinesl i Carellovi a Klingovi. V prázdných nočních hodinách stoupala z nezakrytých kelímků pára, stoupala i z mříží na kanálech v černé asfaltové vozovce. Usrkávali horkou kávu a čekali na zbytek vyšetřovacího týmu. Na řece krátce zahoukal vlečný člun a umlkl. Vypadalo to, jako by někdo spustil houkačku nedopatřením.

Carella a Kling čekali.

Pokud zatim nezmrznou, budou mít za chvíli zprávu laboratorního technika a policejního lékaře.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist