<<< Literární doupě
Literární doupě

Ed McBain

VÁNICE

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Jarní vánice - Pilcherová Rosamunde
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 211 Kč
Jarní vánice - Pilcherová Rosamunde
Brokovnice - McBain Ed, Zahálka Martin, Pavlovský Pavel, Soukup Pavel
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 132 Kč
Brokovnice - McBain Ed, Zahálka Martin, Pavlovský Pavel, Soukup Pavel
Ukolébavka - McBain Ed
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 257 Kč
Ukolébavka - McBain Ed

 

   1   >

 

 

1

Dívka sedící vedle Cottona Hawese měla studené nohy.

Nevěděl, jak jí pomoct, protože zkusil už všechno, co ho napadlo, a ony zůstávaly studené. Musel přiznat, že jízda autem, když je venku pod nulou a asi čtvrt hodiny jízdy za nimi se žene vánice, k zahřátí dolních končetin zrovna nepřispívá. Topení zapnul na maximum, dal dívce deku, svlékl si plášť a zabalil ji do něj - ale nohy se ne a ne zahřát.

Dívka se jmenovala Blanche Colbyová; to hezké a libozvučné jméno přijala, jakmile začala vystupovat na scéně, tedy už dost dávno. Pravým jménem se jmenovala Bertha Cooleyová[1], ale tiskový agent jí tenkrát řekl, že Bertha Cooleyová připomíná spíš dezinfikované vlakové kupé a ne tanečnici. Blanche Colbyová zní nóbl, řekl jí, a jelikož Bertha Cooleyová si být nóbl přála ze všeho nejvíc, přijala nové jméno a před dvaadvaceti lety - bylo jí patnáct - se stala členkou tanečního sboru v jednom veleúspěšném muzikálu. Teď jí bylo sedmatřicet, ale dlouhá léta poskakování po jevišti jí zajistila mladistvou postavu, pružnost a dlouhé nohy. S nepatrnou pomocí kosmetiky byla dosud světle medová blondýnka. Zelené oči prozrazovaly inteligenci a bystrý postřeh. Její nohy - ach ano, ty neštastné nohy

„Jaký jsou teď?“

„Jako kus ledu.“

„Hned tam budem,“ utěšoval ji Hawes. „Bude se ti tam líbit. Jeden kolega z naší pátračky, Hal Willis, sem jezdí skoro o každým víkendu. Říká, že lyžování je tu báječný“

„Znám jednu tanečnici, která si ve Švýcarsku zlomila nohu,“ řekla Blanche.

„Na lyžích?“

„To víš, že na lyžích.“

„Ty jsi ještě nikdy nelyžovala?“

„Nikdy.“

„Nevadí,“ ujistil ji Hawes. „Ty si žádnou nohu nezlomíš.“

„To mě uklidňuje,“ řekla Blanche. Podívala se okénkem na své straně auta. „Mám dojem, že nás ta vánice dohání.“

„To je jen přeháňka.“

„A co kdyby to bylo vážný? Já mám v pondělí večer zkoušku.“

„Hlásili nanejvýš deset patnáct centimetrů. To není moc.“

„Budou silnice sjízdný?“

„Určitě. Neměj obavy.“

„Znám tanečnici, která trčela kvůli sněhu šest dní ve Vermontu,“ řekla Blanche. „Nebylo by to tak zlý, ale byl tam s ní jeden herec, přívrženec Stanislavskýho.“

„Já jsem zase policajt,“ řekl Hawes.

„To jsi,“ odpověděla Blanche neutrálně.

Chvíli mlčeli. Nad silnicí se vznášely chomáče vloček; měnily vozovku v bílý, pohyblivý, snový proud. Přední světla auta ozařovala míjející asfalt. Hawes seděl za volantem a měl zvláštní pocit, že silnice taje, takže s radostí přivítal tabuli s nápisem Rawsonská horská chata. Zastavil, jen co ceduli našel ve směsi ostatních nápisů upozomujících na další možnosti ubytování. Opět nastartoval a rozjel se pp starém dřevěném mostě, jehož trámy při přejezdu auta vrzaly, a zahnul vlevo. Nové návěští, křiklavě červené a bílé, ohlašovalo všechna místní lákadla: hora měří přes šest set třicet metrů, jsou tu dva dvousedačkové vleky, kotva, malý vlek a něco, co v blížící se sněhové bouři bude zaručeně zbytečné - sněžné dělo.

Horský hotel hnízdil ve zvlněném podhoří Rawsonské hory. Stromy, které ho obklopovaly, byly holé a jejich vyzáblé siluety se tyčily proti obloze ztěžklé sněhem. Sněhem olepená světla lákala teplem.

Hawes pomohl Blanche z auta, oblékl si plášt a oba šli po starém, ušlapaném sněhu ke vchodu. Ve dveřích ze sebe dupáním oklepali sníh a vkročili do rozlehlé místnosti, na jejímž konci plápolal mohutný oheň. Někdo hrál na piano. Hrstka unavených víkendových lyžařů odpočívala kolem krbu ve velice hypermoderních botách a svetrech a popíjela z láhví, na nichž byla ručně napsaná jejich jména. Blanche šla rovnou k ohni, našla si na jedné pohovce volné místečko a natáhla dlouhé nohy k plamenům. Hawes objevil recepci, uhodil dlaní do zvonku a čekal. Nikdo se neobjevil. Znova zazvonil. Mimojdoucí lyžař řekl: „Je v kanceláři. Tamhle vlevo.“

Hawes poděkoval kývnutím, našel dveře s nápisem KANCELÁŘ a zaklepal. Zevnitř se ozvalo „Dále, vstupte,“ Hawes otočil knoflíkem a vešel.

Kancelář byla větší, než očekával; od vstupních dveří k psacímu stolu na jejím druhém konci bylo dobrých pět metrů. Za psacím stolem seděl člověk blížící se třicítce. Měl tmavé vlasy a tmavá obočí, svraštěná nízko nad tmavě hnědýma očima, na sobě blou rozhalenou košili a nápadný svetr potištěný soby. Na pravé noze měl sádru. Nohu měl nataženou rovně před sebe, chodidlo si položil na nízký taburet. O stůl byl opřený pár berli tak, aby na ně dosáhl. Hawes byl náhle rád, že nechal Blanche u krbu.

„Doufám, že nejste začínající lyžař,“ řekl muž.

„Ne, nejsem.“

„To je dobře. Někdo se té sádry a berlí lekne.“

„To se vám stalo na lyžích?“ zeptal se Hawes.

Muž přisvědčil.

„Točivá zlomenina lýtkové a holenní kosti. Někdo zapomněl zahrnout dolík, který nechal při pádu. Jel jsem hodně rychle, a když jsem narazil na tu díru...“ Pokrčil rameny. „Neobejdu se bez berlí ještě nejmíň měsíc.“

„To jste měl smůlu,“ řekl Hawes a po pauze, když usoudil, že už může přistoupit k věci, dodal: „Mám tu rezervovaný pobyt. Sousedící pokoje s koupelnou.“

„Jistě, pane. Na jaká jména?“

„Cotton Hawes a Blanche Colbyová.“

Muž otevřel zásuvku ve stole a podíval se na strojem popsaný list papíru.

„Ano, pane,“ přisvědčil. „Dva pokoje v přístavku.“

„V přístavku?“ řekl Hawes. „Kde to je?“

„Jen asi třicet metrů od hlavní budovy“

„Ach tak. Konečně, to by ...“

„A jedna koupelna, jak jistě chápete.“

„Jak to?“

„Pokoje sousedí, ale koupelnu má stočtyřka. Stopětka koupelnu nemá.“

„Dobrá. Ale já chci dva pokoje, každý s koupelnou,“ namítl Hawes s úsměvem.

„Bohužel, pane, stočtyřka a stopětka jsou jediné volné pokoje.“

„Ten člověk, s kterým jsem mluvil po telefonu...“

„To jsem byl já. Elmer Wollender.“

„Těší mě,“ řekl Hawes. „Řekl jste mi, že každý pokoj má koupelnu.“

„Nikoli, pane. Chtěl jste dva sousedící pokoje s koupelnou a já jsem řekl, že vám dva pokoje s koupelnou mohu poskytnout. A také je pro vás mám. S koupelnou. Jednou.“

„Vy jste právník, pane Wollendere?“ zeptal se Hawes a už se neusmíval.

„Ne, pane. Mimo sezonu jsem zámečník.“

„A v sezoně?“

„Správce horské chaty, samozřejmě,“ odpověděl Wollender.

„Teoreticky snad,“ řekl Hawes. „Vraťte mi zálohu, pane Wollendere. Najdeme si jiné ubytování.“

„Tak za prvé, my peníze v hotovosti nevracíme, pane Hawesi. Velmi rádi si ovšem ponecháme vaši zálohu na příště, kdybyste chtěli...“

„Podívejte se, pane Wollendere,“ řekl Hawes výhrůžně, „já nevím, co si vlastně...“

„Mimoto je tady ve městě spousta podniků, kde se můžete ubytovat, ale žádný, ani jeden, nemá pokoje s koupelnou, pane Hawesi. Nebude-li vám vadit chodit na chodbu...“

„Já vím jen...“

„... a sdílet toaletu se stovkou dalších lyžařů, pak ovšem...“

„Řekl jste mi v telefonu...“

„Určitě najdete jiné ubytovací možnosti. Vaše dáma bude ovšem asi stát o trochu soukromí.“ Wollender čekal, až si to Hawes rozmyslí.

„Kdyby si vzala tu stočtyřku...“ začal Hawes a pak se zarazil. „To je ten pokoj, co má koupelnu, že?“

„Ano, prosím, stočtyřka.“

„Když jí přenechám tenhle pokoj, kde má koupelnu stopětka?“

„Na konci chodby, prosím. A jsme přímo u paty Rawsonské hory, pane Hawesi, lyžování bylo až dosud skvělé a očekáváme nejmíň třicet centimetrů čerstvého prašanu.“

„Podle rádia deset nebo patnáct.“

„To platí pro město, prosím. Tady normálně napadne mnohem víc.“

„A to platí tak, jako to, co jste mi řekl v telefonu?“ zeptal se Hawes. „Kde to mám podepsat?“

[1] Angl. berth = lůžko, coul = chladný, studený (pozn. překl.)

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist