<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Simona Monyová

OPIJU TĚ ROHLÍKEM
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

 

Opiju tě rohlíkem - Monyová Simona
 
 
cena původní: 169 Kč
cena: 142 Kč
Opiju tě rohlíkem - Monyová Simona
Simona Monyová - Veselá Jiřina
 
 
cena původní: 169 Kč
cena: 142 Kč
Simona Monyová - Veselá Jiřina
Konkurz na milence - Monyová Simona
 
 
cena původní: 169 Kč
cena: 142 Kč
Konkurz na milence - Monyová Simona

 

Knihy za hubičku v době koronaviru!

Po dobu celostátní karantény zcela mimořádně dáváme k dispozici všechny balíčky kompletních knih za akční ceny, které jsme navíc ještě výrazně snížili.

Nyní od nás můžete získat e-knihy do svých čteček a jiných zařízení až o 75% levněji. U větších balíčků vás 1 kniha přijde na méně než 10 Kč!

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

    1   >

 

Ukázky z knihy

Odpoledne jsem se opět předvedla. Roman se v pokoji oblékal, já zaštítila východ z bytu svým tělem a srdceryvně vzlykala, aby neodcházel. Samozřejmě že šel. Mít na krku další hysterku, to je poslední, po čem touží. Podobnou má doma. Pět let tvrdí, že ji pošle k vodě, ale já vím, že to neudělá. To spíš pošle k vodě mě.

Tuším, že se dnes zase opiju. Nic jiného na práci nemám. Je neděle. Měla bych péct bábovku, koupat děti, přesazovat kvítka, látat ponožky nebo co já vím, co všechno dělají manželky. Chtěla bych být manželka. Romanova manželka. Malý zádrhel spatřuji pouze v tom, že on už jednu má. A tak jsem ta druhá. Osamělá, zoufalá a po ruce, když je třeba. Hnus. A v lednici už je jenom rum. Dřív mi Roman nosíval drahé sladké likéry, které si ze svého ubohoučkého platu nemůžu dovolit. Teď dotáhne láhev levného sektu, ze tří čtvrtin ji sám v posteli vypije a pak po ní říhá. Vlastně nevím, proč s ním ještě jsem. Měla bych se vzchopit, vyrazit do ulic, najít si pořádného chlapa, který bude volný a udělá mi dvě tři děti. Místo toho tady čučím, cucám potmě rum, který mi nechutná, a pomalu zabíjím další neděli. Bojím se jít ven. Bojím se, že mě nikdo jiný už nebude chtít. Je mi třiatřicet. Jsem stará panna a ještě k tomu učitelka. Škyt. Rum už zabírá... Tak zase zítra.

 

Od rána byl ve škole příšernej šrumec, vůbec jsem se k psaní nedostala. Ředitelka šílela, že přijde inspektor, a učitelský sbor šílel z ředitelky. Měla jsem kocovinu. Ne takové to brnění v zátylku a povlak na jazyku. Skutečnou kocovinu. I pohyb očních víček mi způsoboval bolest. Na Romana jsem si skoro nevzpomněla, měla jsem dost starostí sama se sebou. Ještě že mám Dášu. Je to skvělá kolegyně a ještě skvělejší kamarádka. Sehnala mi dvě tabletky brufenu. Hlava mě bolet přestala, ale začal zlobit žaludek. Začínám mít dojem, že bych měla dát svoje tělo na generálku. Nic nevydrží.

 

A je to tady. Roman volal. Prý abych se nezlobila, že byl v neděli nějak přetažený. A kdo není?, chtělo se mi opáčit. Ale pěkně jsem sklapla a rychle se utíkala osprchovat a oholit si nohy, abych byla voňavoučká a hladká, než přijede. Donesl mi tři růžičky a romantický župánek. Musela jsem se do něj obléct a dělat všechny ty opičky, co má rád. Taky říkal, že mám být trpělivá. Myslím si, že jsem trpělivá. Nikoho trpělivějšího, než jsem já, neznám.

 

Dáša povídala, že bych měla být ráda, jak to je. Prý by to taky brala. Chlápka třikrát týdně a ponožky ať mu pere jiná. Dáše se to mluví. Je vdaná třiadvacet let, má dva syny a o Štědrým dnu nikdy nebyla sama.

"Chtěla bych děti," kňourala jsem. A ona na to: "Děcka tě vyždímají jak citron, dej na mě. Něco o tom vím."

"Chci být vyždímaná jako citron," kňučela jsem už skoro nepříčetně.

"Seš blbá," smála se a pak povídala, ať se rozhlédnu po své třídě, jestli bych někoho z těch rozmazlenejch drzejch fakanů chtěla mít doma. Udělala jsem to. Stála jsem na stupínku a očima klouzala z jednoho dětského obličeje na druhý a došla jsem k děsivému závěru. Nechtěla bych mít doma žádného z nich. Pocítila jsem úlevu, ale jen do chvíle, než mi došlo, že moje dítě by bylo jiné. Lepší. Jako ostatně všechny vlastní děti. Tomuhle by přece Dáša měla rozumět.

 

Probulela jsem skoro celou noc. Občas se mi to stává. Začnu brečet z nějakého těžko definovatelného smutku, slzy se ze mě valí, koupu se v nich, ale není to očistná lázeň, je to spíš trýzeň. K ránu mívám místo polštáře slušně nacucanou houbu, obličej mám opuchlý a nasolená jsem jak treska. Návštěvu psychiatra prozatím odkládám.

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist