Simona Monyová

OPIJU TĚ ROHLÍKEM
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

K psaní jsem se nedostala dva dny. Ve čtvrtek odpoledne totiž stálo před školou auto s logem Romanovy firmy. Šla jsem kolem a říkala si, jaká je to náhoda, když v tom z auta vystřelil chlápek v džínách s cigaretou a mojí fotkou v ruce. Povídal, že mě má odvézt domů a pak do Prahy na letiště. V první chvíli mě napadlo, že je to úchyl, ale když se pak vytasil s ručně psaným vzkazem od Romana, mínění o něm jsem urychleně poopravila. Pak jsem musela zpátky do ředitelny, šéfka se trochu kroutila, ale volno mi dala. Všechno se seběhlo hrozně rychle. Sbalená jsem byla do deseti minut a už jsme valili po dálnici. Takovýhle překvápka Roman dělával, ale ne teď. Kdysi na začátku. Vlastně mě na to dostal. Připadala jsem si jako ta nejobletovanější a nejrozmazlovanější ženská na světě. Po čase začal polevovat.

Roman čekal v letištní hale a tvářil se, jako bychom spolu létali do Paříže dvakrát do měsíce.

"Bál jsem se, že to nestihneš," dal mně pusu. Jakási babice pohoršeně odfrkla, asi jí došlo, že můj taťka to nebude. Za těch sedm roků naší známosti jsem si na podobné úšklebky zvykla. Roman je sice starší o šestnáct let, ale já mám vrstevníky, kteří jsou proti němu kmeti. Měla jsem to té ženské říct. Ale nebyl čas. Odbavili nás a letěli jsme. Business třídou, šampaňské v ceně.

Na dva dny jsem dokázala zapomenout, že mě Roman tahá za nos. Až se za sebe stydím. Jakmile mi zamává před nosem šrajtoflí, změknu. Aby taky ne, když jen ta večeře v tříhvězdičkovém hotelu stála víc, než vydělám za měsíc.