Vilém Mrštík

MARYŠA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DRUHÉ JEDNÁNÍ

Obyčejná selská světnice. V koutě stůl, okolo něho lavice, podél zdi dva lenůšky. Vlevo mezi okny malovaná truhla, napravo proti ní vysoko nastlaná postel. Lištny plné malovaných talířů a žbánků, v rohu třírohá almárka „svatý kout". V levém zadním koutě kachlová kamna, okolo nich lavice, na vrchu visí bidla. V pravém zadním koutě na lenůšku koš s usušeným prádlem.

MARYŠA stojíc u koše překládá na stole prádlo. Oblečena jako v I. jednání. Na malé stoličce u kamen sedí

STAŘENKA a loupá zrna z kukuřicových klasů. Stařenka sedí v popředí jeviště nedaleko dveří do druhé světnice. U kamen na lavičce sedí tetka

STROUHALKA majíc vlňák přehozený přes ramena. V ruce drží klíč. Vedle sebe koš, z něhož průběhem hovoru vezme jablko, okrajuje a po kousku jí. Když se opona vyhrne, je tetka v nejživější rozprávce. Maryša poslouchá, neodpovídá a dělá své, zády obrácena k tetce.

VÝSTUP PRVNÍ

MARYŠA, STROUHALKA, STAŘENKA. Po chvilce vejde LÍZ ALKA a naslouchá.

STROUHALKA (s povzdechem a líčenou nedbalostí). Ba! (Zívne si nucené,)

MARYŠA (bije rozčileně prádlem do koše).

STROUHALKA Je to pravda! Nemůže bét nic horšího, než takový manželství. Člověk pořádně usnót nemůže a ráno, dyž vstává, jako by na vodě vstával: všecko pod nohama uhébá, všecko z rukó padá a co člověka těší, těší enem napůl a srdce pořád jako led. (Zívne zas.)

MARYŠA Vidíte a mě do teho ženete.

STROUHALKA (odmítavě vrtí hlavou). Ale to je jenom načas, než si Člověk zvykne. Taky sem na svým kdejaké roh viděla a dnes? Su ráda, ze Tomáška mám. Až přindeš do let, taky tak budeš mluvit. (Zívne zas.) Ba, milá děvčico, vdé se, dokud ses mladá — zhrbacenó si tě žádné nevezme. Jako ta přezrálá hruška je pak člověk — nikdo o ňu nezavadí, každé do ní kopne. Mlčení.

MARYŠA (S úsměvem). No, na takový štěstí mám dycky času dost.

STROUHALKA Nemysli si to. Oas uběhne jako pěna — a voda po ní zůstane. (S povzdechem.) Já dybych byla svobodná, hned bych si Vávru vzala.

MARYŠA A šla byste, kam šla jeho první žena. Tu bil a — druhó bude hladit, že?

STROUHALKA Hladit nemusí a bít taky nemusí. Každá si udělá z muža, co sama chce. Je-li nedobré, sama je tím vinna.

MARYŠA (chladně). Taky dycky ne. (Živě.) Nebožka jeho žena — jaká to byla hodná osoba a jaké měla život? Dodnes by tu byla, kdyby nebylo Vávry.

STROUHALKA (podrážděně). A jdi mně ke všem kozlům s takovéma řečima. Reč se mluví a voda teče a všecko omyje. Nebožka umřela na sucho nemoc. Bylo odjakživa taková suchóčká jako komár a chorobná až do smrti. Vávra s ňó žádný Tadosti neměl. On byl v neštěstí a ne ona.

MARYŠA (jako by Strouhalku ani neposlouchala, s povzdechem a trpkým úsměvem kývne hlavou). — Moje kamarádka, Stázka, ta ví, co je pravda. Složila tam u nich a utýct před ním musela. Takový to bylo. To byla ta suchá nemoc. A Stázka je přece věrná a spravedlivá děvčica.

STROUHALKA (uštěpačně). Je, ale pro keho. Jak ze mléna pro mámu živobytí vodnášela, to ti neřekla? A že ju Vávra jednó dopadnul (...)

(......)