Vilém Mrštík

MARYŠA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP PÁTÝ

PŘEDEŠLÍ. MARYŠA, STROUHAL

MARYŠA (nese v náručí dříví, přiklekne ke kamnům a opravuje oheň).

STROUHAL (vejde za Maryšou, v kožichu; ve dveřích kývne na Strouhalku prstem). Poď už dům! Co tady máš co plkať? Doma je jí potřeba a ona si tu sedí na besedě.

LÍZALKA (nalije mu vína). Napité se taky. Copak tak spěcháte?

STROUHAL (béře sklenku). Ale — slívku pálím a aby člověk pořád u teho seděl. (Změkne.) Dé pánbu zdraví a boží požehnání! (Vyklopí sklenici naráz.) Už běžím. (K ženě.) Přiď brzy! (Rychle odchází.) Spánembohem! Předešlí bez Strouhala.

STROUHALKA Copak ste měli dobrýho k obědu?

LÍZALKA A nic ještě. Cekám, až přinde staré. (K Maryši, která dosud klečí u kamen a zamyšleně opírá čelo o ruce.) Co tu dřepíš? Di a oblíké se. Vávra tu bude co nevidět. Josef už spravuje vůz.

STROUHALKA Už pojedó? (Významní se podívá na Maryšu.)

LlZALKA Na ňu čekat nebudem! Ohlášky už só, tak co. (K Maryši.) Nesly šelas?

MARYŠA Svzpřímí se u kamen — rozhodně). Já nikam nepojedu!

LlZALKA (rozkřikne se). Mlčíš! Tak se ke mně mluví? Néni ti hanba před lidima? Užs odhodila všechen stud a vážnost k rodičům? (S pláčem —) Co sem já se na ňu naspravovala, naprala a nadělala, co sem se jí nanosila, s ruky na ruku napřekládala, nocí pro ňu nespala, co nélepšího sem měla, od huby sem si utrhla a jí sem dala — a to mám včil za to? Na to sme tolik škrtili, aby se pachtila za lecjakým žebrákem, které nic nemá než těch pár shniléch došků na střeše? Na to sme ti vychovali, abys nám k starosti zármutek dělala?

MARYŠA (hrdě). Než pro Vávru, radši ste mně krkem měla zakrótit — tak vám to řeknu!

LÍZALKA (podepře si ruce v bok a dívá se s úžasem hned na svou dceru, hned zas na Strouhalku). I ty — Kdepak ses naučila tak mluvit? A toto je zas něco novýho! To tě ten tak mluvit naučil? (Hledí na ni.) Ešče hanbu nám budeš tropiť? Tak mluví ta néhorší a ani ta si to nedovolí. Nebojíš se Boha? Nebojíš se lidí, že budó prstem na tebe ukazovat? Neříkají ti už nějak? — — Nač chodíš do kostela? — Co tam děláš? — (...)

(......)