Vilém Mrštík

MARYŠA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP PÁTÝ

PŘEDEŠLÍ bez ROZÁRY.

VÁVROVÁ (vášnivě). Proboha, chlapče, co myslíš — Co tady chceš? — Co si lidi o mně pomyslí, jakéch mně to naděláš řeci! Dyť přece víš, že su vdaná — Máš jaké rozum? Vystojím aji tak dost vod muža, eŠče ty začneš? (Přejde světnici. Zle.) Kdekdo vůlu má, každé na mě jako vosa —' — (Uraženě otočí se po Franckovi. Hrdě.) A jaký to roznášíš o mně řeči? Rozáry ses ptal — su-li sama doma^a v hospodě měls pré se vyjádřit, jako by ses se mnó scházel. Jak tak můžeš mluvit?

FRANCEK To sem já neřekl.

VÁVROVÁ Něco musels říct —

FRANCEK To sem enem povídal (vzdorně), že za tebó budu chodit a že se s tebó budu scházet.

VÁVROVÁ A tos řekl tak veřejno? Přede všema?

FRANCEK Přede všema.

VÁVROVÁ (chvíli si ho prohlíží, pak se od něho odvrátí a dá se do divokého smíchu). To už opravdu nevím, kdo je z nás větší blázen — esli vy všickni, jak tu ste, nebo já. (Vážně.) A na mě ses neohlížel, mě ses neptal, na to ses nedíval, že su tu já? Ze špiníš mě? Kdo ti dal k tomu záminku, abys tak mluvil — já snad? (Odmlčí se.) Já ti mám ráda a nezakrévala sem a nezakrévám teho ani Vávrovi a nikomu — a povídám to a ji tobě, ale abys tak o mně sméšlel a mluvil — (lítostivě, skoro se slzami) to — tos mně, chlapče, ublížili

FRANCEK Nu, tak to zůstat nemůže. Jemu ti přece nenechám

VÁVROVÁ (stále přísnějším tónem). A co chceš teda po mně? Do Brna chcu jít. Mám tam prácu pro tebe i pro sebe. Seber se a poď se mnó!

ROZÁRA (přijde do světnice s náručím dříví, složí je u kamen a síní zas odejde, ohlížejíc se při tom po obou. Zřejmě dává najevo, ze poslouchá).

VÁVROVÁ (hledí vyjeveně na něho, když Rozára odejde). Františku! —

VÁVROVÁ (s rostoucím podivením a hrůzou). Do Brna s tebó? I Já cizí žena?

FRANCEK (tvrdě). Jaká — cizí žena?

VÁVROVÁ (chytá se za hlavu). Pro Boha milosrdnýho, — chlapče!

FRANCEK Čeho se bojíš?

FRANCEK

FRANCEK Nu, co se díváš? — Oba hledí na sebe.

VÁVROVÁ (přiskočí k němu a hledí mu do očí). Co to obméštíš?! (Mírnějším tónem.) Dyť si jenom rozvaž, co to po mně chceš?! (Bere jej za ramena.)

FRANCEK (kroutí hlavou).

VÁVROVÁ Když tě sepjatéma rukama prosím. (Sedá s ním na lavici u kamen. Pokud možno do středu jeviště.) Rozmyslí si to. Dyť se netrápíš jenom ty, trápím se já taky, a víc než ty! — Dyť já na tě myslím, kady chodím, a nikdo (...)

(......)