Vilém Mrštík

MARYŠA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP DESÁTÝ

PŘEDEŠLÍ. ROZÁRA (vejde a zavazuje si ještě tkanici kolem pasu).

ROZÁRA (zůstane bojácně u dveří stát). Co chcete, pantáto?

VÁVRA (v pozadí). Sem poďl

ROZÁRA (popojde).

VÁVRA (mírně). Rozáro, mluv pravdu. Kdo tady byl?

ROZÁRA (ohlídne se po Vávrové a mlčí).

VÁVRA Nic se neohlížé a mluv, kdo tady byl?

ROZÁRA Pantáto — (Další slova jsou nesrozumitelná.)

VÁVRA Mluv víc — já ti nerozumím. (Nahne se k ní.) Kde žes byla?

ROZÁRA (celá se třese). Na dvoře sem byla.

VÁVRA Na dvoře. A kdo tady byl?

ROZÁRA Já nevím.

VÁVRA (hrozivějším hlasem). Mluv pravdu!

ROZÁRA (mlčí a ustrašena hledí na Maryšu).

VÁVRA Tak se zeptáme ináč. (Sáhne za dveřmi na hřebík pro karabáč.)

ROZÁRA (lekne se a chce do komory). Pantáto! —

VÁVRA (jí zastoupí cestu). Pravdu mluv! (Práskne karabáčem stranou, ale nebije ji) Byl tady někdo nebo nebyl? (Dupne.)

ROZÁRA (současně v leknutí). Byl.

VÁVRA (nahne se k ni). Kdo? (Napřahuje karabáč.)

VÁVROVÁ Nebi ju. Ona za nic nemůže. Francek tady byl.

VÁVRA I-iš, ještěrka! (Švihne karabáčem mimo. K Rozáře.) A co spolem mluvili? Mluv!

ROZÁRA (drkotá zuby). Jak je Bůh nade mnó — pantáto — já sem neposlóchala, já nic nevím.

VÁVRA (práskne karabáčem). <

VÁVROVÁ (přísně). Povídám, netrap ju!

VÁVRA Tak mluv ty. V hospodě pré mně vyhrožoval, že eŠče dnes pudeš s ním do Brna. (K Rozáře.) Je to pravda?

ROZÁRAchtěl, aby za ním přišla.

VÁVRA Kam aby přišla? (Nahne se těsně k ní a naslouchá hlasitému drkotání Rozáry.) Ke splavu? — A kdy? Keró chvílu; to neříkal?

ROZÁRA Ne-e — nic neříkal...

VÁVRA (vztekle). Nelži! Když víš to, musíš vědět aji ostatní! (Napřáhne karabáč.)

ROZÁRA Já nevím, pantáto, to už sem neslyšela.

VÁVRA (stojí okamžik zamyšlen, pak rozhodnut, prstem ukáže Rozáfe do komory.) Na pelech! (Hodí karabáčem po Maryši. Jde do vedlejší světnice.) Sak já se to dovím! — (Vrátí se s puškou.) —

VÁVROVÁ (dívá se po něm, a když vidí Vávru s puškou, zděšena vyskočí a vykřikne). Pro Ježíši Krista — Vávro!

VÁVRA (s divokou radostí). Už teda víš —

VÁVROVÁ (současně zalomí rukama). Co obméšlíš? — Kam chceš jít?!

VÁVRA (prohlíží zámek pušky). Psa zabit. —

VÁVROVÁ (skočí proti němu a hledí mu vyrvat pušku z rukou. Zápasí o pušku a vyráží ze sebe divoký skřek, když je odražena od Vávry). Rozáro, běž — honem Rozáro —

ROZÁRA (vyběhne z komůrky a chce přes světnici prchnout, obě dorážejí na Vávru).

VÁVRA (na Rozáru). Rozáro! Ani krok! (Odstrčí Rozáru.)

VÁVROVÁ (uniká ke dveřím).

VÁVRA (zaskočí). Na prahu a v síni nový zápas o pušku. VÁVRA (v síni). Ty se budeš zpózet? (Chce přirazit před ní dveře.)

VÁVROVÁ (v síni za jevištěm klesne na kolena a prosí sepjatýma rukama). Vávro! Vavruško! (Rukama ovíjí jeho nohy.) Vzpamatuj se! Máš děti — rodinu. — Poslechni! Všecko ti odpustím, všecko ti udělám, na všecko zapomenu. —

VÁVRA (vyplitá zatím nohy z jejího objetí, strčí zenu do síně, rychle a hřmotně zavře dveře na velký klíč v starém, skřípavém zámku). (...)

(......)