<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Vladimir Nabokov
překlad: Marie Frydrychová

KRÁL, DÁMA, KLUK
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Král, dáma, kluk - Nabokov Vladimir
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 251 Kč
Král, dáma, kluk - Nabokov Vladimir
Povídky 2 - Nabokov Vladimir
 
 
cena původní: 279 Kč
cena: 234 Kč
Povídky 2 - Nabokov Vladimir
Pamäť, prehovor - Nabokov Vladimir
 
 
cena původní: 288 Kč
cena: 285 Kč
Pamäť, prehovor - Nabokov Vladimir

 

Knihy za hubičku v době koronaviru!

Po dobu celostátní karantény zcela mimořádně dáváme k dispozici všechny balíčky kompletních knih za akční ceny, které jsme navíc ještě výrazně snížili.

Nyní od nás můžete získat e-knihy do svých čteček a jiných zařízení až o 75% levněji. U větších balíčků vás 1 kniha přijde na méně než 10 Kč!

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

   1   >

 

PŘEDMLUVA

Ze všech mých románů je tento jiskřivě brutální tím nejrozmarnějším. Vystěhování z vlasti, bída, nostalgie, nic z toho neovlivnilo jeho promyšlenou a úchvatnou kompozici. Byl vymyšlen na pobřežních píscích Pomořanského zálivu v létě 1927, vykonstruován v průběhu následné zimy v Berlíně a dokončen v létě 1928, byl vydán tamtéž na začátku října ruským emigrantským nakladatelstvím Slovo? pod názvem Koroľ, Dama, Valjet. Byl to můj druhý ruský román. Mně bylo osmadvacet. Žil jsem v Berlíně, s občasnými přestávkami již půltuctu let. Byl jsem si naprosto jist, společně s dalšími inteligentními lidmi, že někdy v příštím desetiletí budeme všichni zpět v pohostinném, kajícném, kvetoucím Rusku.

Na podzim téhož roku získal Ullstein německá práva. Překlad byl proveden -- kompetentně, jak jsem byl ujištěn -- Siegfriedem von Vegesack s nímž si vybavuji setkání v roce 1929, když jsem ve velkém spěchu projížděl se svou ženou přes Paříž, abychom utratili Ullsteinovu velkorysou zálohu za motýlové safari ve východních Pyrenejích. Náš rozhovor se odehrával v jeho hotelu, kde ležel v posteli s těžkým nastuzením, zbídačelý, ale s monoklem, zatímco slavní američtí autoři si celkem slušně užívali v barech a tak podobně, což je, jak se často říká, jejich zvykem.

Někdo by mohl pohotově podotknout, že když si ruský spisovatel vybere výlučně německé postavy (zjevení mne a mé ženy v posledních dvou kapitolách jsou pouhými kontrolními návštěvami), zadělává si na nepřekonatelné obtíže. Já německy nemluvím, nemám žádné německé přátele, nečetl jsem ani jediný německý román ani v originále ani v překladu. Ale v umění, stejně jako v přírodě se může očividná nevýhoda proměnit v jemný ochranný prostředek. Lidská vlahost?, human humidity?, čelověčeskaja vlažnosť? prostupující můj první román Mášeňka (vydaný r. 1926 ve Slovu? a také prezentovaný v Německu Ullsteinem) byla naprosto v pořádku, ale ta kniha mě již netěšila (jako mě těší teď z jiných důvodů). Postavy emigrantů, které jsem nasbíral do této vitríny byly tak průhledné pohledu dané doby, že by k nim člověk mohl velmi snadno dát jmenovky. Co by však bylo napsáno na těch jmenovkách, to by naštěstí již tak jasné nebylo, ale nepociťuji potřebu setrvávat u techniky srovnatelné s francouzkýmn typem lidského dokumentu? s hermeticky uzavřenou komunitou věrně popsanou jedním z jejích členů -- u něčeho ne nepodobného, jistým způsobem, vášnivé a nudné etnopsychologii, která člověka v moderních románech tak často deprimuje. Ve stádiu postupného vnitřního rozuzlení, kdy jsem ještě nepoznal, nebo jsem si nedovoli použít velmi specifické metody obnovení historické situace, kterou jsem použil o deset let později v Dárku, nedostatek jakéhokoli emočního zapojení a pohádkové svobody spočívající v neznámém prostředí, to byla odpověď na můj sen o čisté invenci. Klidně jsem mohl zasadit KKK do Rumunska nebo Holandska. Obeznámenost s geografií a počasím Berlína mě však utvrdila v rozhodnutí.

Koncem roku 1966 můj syn připravil doslovný překlad knihy do angličtiny a ten jsem si položil na řečnický pult vedle ruského vydání. Předpokládal jsem, že udělám spoustu oprav, které ovlivní skutečný text čtyřicet let starého románu, který jsem znovu nečetl od té doby, kdy byly čteny jeho korektury autorem dvakrát mladším, než byl nyní ten, kdo jej revidoval. Velmi brzy jsem konstatoval, že originál vyčpěl daleko více, než jsem očekával. Nechci zkazit radost budoucím srovnávačům tím, že bych zde probíral své drobné opravy. Dovolte mi pouze poznamenat, že hlavním účelem, proč jsem je provedl, nebylo přikrášlit mrtvolu, ale spíše umožnit stále dýchajícímu tělu vychutnat si vrozené schopnosti, které nezkušenost a dychtivost, spěch myšlenek a těžkopádnost vyjadřování dříve vychutnat neumožnily. V rámci struktury tohoto stvoření tyto možnosti přímo volaly po svém rozvinutí nebo zesměšnění. Operaci jsem prováděl nikoli bez potěšení. Drsnost? a obscénnost? knihy, které popudily i mé nejlaskavější kritiky v emigrantských periodikách byly samozřejmě zachovány, ale přiznávám se, že jsem milosrdně vyškrtl a přepsal mnoho chabých zbytečností a zakončení jako například kritický přechod v poslední kapitole, kde, aby se dočasně zbavil Franze, který se neměl plést do jistých důležitých scén v lázeňském městě Gravitzu, plně zaměstnávajících autorovu pozornost, autor použil opovrženíhodný prostředek a jeho prostřednictvím Dreyer poslal Franze pryč do Berlína s cigaretovým pouzdrem ve tvaru lastury, které mělo být vráceno obchodníkovi, jenž je založil za autorova němého souhlasu (podobný předmět také figuruje, já vím, v mé knize Speak, Memory, 1966, a zcela případně, díky svému tvaru, se také nachází v koláči In Search of Lost Time). Nemohu říci, že bych nad tím staromódním románem ztrácel čas. Jeho revidovaný text může uchlácholit a pobavit dokonce i takové čtenáře, kteří oponují, bezpochyby z náboženských důvodů, autorovu úspěšnému a chladnokrevnému kříšení všech jeho starých děl, jednoho po druhém, zatímco si zároveň klidně pracuje na novém románu, kterým je posedlý posledních pět let. Ale skutečně se domnívám, že i bezbožný autor dluží příliš mnoho svým dílům pro mládež, aby nevyužil situace, která se sotva kdy v historii ruské literatury zopakuje a ušetřil od administrativního opomenutí knihu přísně zakázanou v jeho smutné a vzdálené vlasti. Ještě jsem zatím neřekl nic o zápletce knihy Král, dáma, kluk. Ta zápletka není všeobecně neznámá. Vlastně podezírám ty dva výtečníky, Balzaka a Dreisera, že mě obviní z barbarské parodie, ale, přísahám, já jsem v té době ty jejich nesmysly nečetl a dokonce ani dnes mi není zcela jasné, o čem to pod svými cypřiši vlastně mluví. Koneckonců manžel Charlotte Humbertové také nebyl tak zcela nevinný.

Když jsme u těch literárních vzduchových proudů, musím přiznat, že mě trošku překvapilo, když jsem ve svém ruském textu objevil takovou spoustu vnitřních monologů -- monologue intérieur?, níkoli bez vztahu k Odysseovi, o němž jsme v té době stěží věděl; ale samozřejmě jsem byl od útlého dětství vydán napospas Anně Kareninové, v níž je jedna celá scéna skládající se z těchto intonací, které před sto lety zněly tak rajsky a novátorsky a nyní se používají tak často. Na druhou stranu mé přátelské drobné imitace Madam Bovaryové, který zkušený čtenář zajisté nepřehlédne, představují záměrný hold Flaubertovi. Vzpomínám si, jak jsem si při jedné scéně vybavil Emmu kradoucí se za úsvitu k zámku svého milence neskutečně lhostejnými postranními uličkami, pro pouhé Homaisovo pokynutí.

Jako obyčejně bych chtěl poznamenat, že jako obyčejně (a jako obyčejně několik citlivých lidí, které znám, bude podrážděných) nebyla pozvána vídeňská delegace. Pokud se však rozhodným Freudiánům podaří vklouznout do mé blízkosti, měli by být varováni, že v románu je na ně nalíčena tu a tam drsná past..

A konečně otázka názvu. Tyto tři hrací karty, všechny srdcové, mi zůstaly v ruce, když jsem vyhodil malou dvojku. Dvě nové karty, které otočím, určitě rozhodnou, protože v kartách jsem měl vždycky kliku. Pomalu, zvolna, rozvážně, zahalen ve štiplavém tabákovém dýmu, nadzvedávám jeden růžek. Žabí srdce? -- jak se říká v ruském Gulči. A Jingle Bells?! Mohu jen doufat, že mí staří známí spoluhráči napakovaní postupkami a barvami si budou myslet, že blufuji.

VLADIMÍR NABOKOV
28. března 1967
Montereux

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist