Božena Němcová

BABIČKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII

Jara skokem přibývalo; lidé pracovali již v polích, nahoře na stráni vyhnívali se ještěrky a hadi, že se jich děti, jdouce na podzámecký vrch fialky a konvalinky hledat, vždy lekly,babička jim ale říkala, že se nemají co bát, že do svatého Jiří žádné zvíře není jedovaté, že se může vzít do ruky, "ale pak, když slunce už vysoko, pak je v nich jed," dokládala. Na louce za splavem rozkvítalo buličí očko, pryskyřník, na stráni modraly se podlésky a zlatově leskly se petrklíče. Děti sbíraly mladá lupénka do polívky, kopřivy přinášely housátkům, a kdykoli šla babička do chléva, slibovala Stračce, že už co nejdřív půjde na pastvu. Stromy úprkem obalovaly se listem, komáři vesele hráli ve vzduchu, skřivánek vznášel se vysoko v povětří, děti ho slyšely, ale málokdy malého zpěváčka viděly také, žežulku poslouchávaly a křičely do lesa: "Žežulko, pověz nám, jak dlouho budeme živy?" Někdy zakukala, někdy se ale na ni Adélka zlobila, že nechce schválně zakukat. Chlapci učili Adélku otloukat vrbové píšťalky; když pakjí nechtěla píšťalka pískat, dávali vinu, že nedobře při otloukání říkala. "Vy holky neumíte ani píšťalku udělat," vysmíval se Jan.

"To není naše věc, ty ale zase neuděláš takovýto klobouček!"" pravila Barunka, ukazujíc bratrům klobouček z olšových listů, okrášlený chudobkami, který byla celý jehlinami sešpendlila.

"Hm, to je kunšt!" pohodil htavou chlapec.

"Pro mne ne, ale pro tebe," smála se Barunka, jdouc dělat ještě šaty ke kloboučku a tělo panenky z bezové duše. Jan ale položil proutek na koleno, a povídaje Adélce: "Teď poslouchej a dívej se, jak to budu dělat," a začínaje otloukat říkal: "Otloukej se, píšťaličko, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati knížeti pánu, a on ti dá ránu, až odletíš ke zlatému žbánu. Hus, hus, hus, vrazím do tě nůž, vrazím do tě kudličku, vyrazím ti dušičku, vrazím do tě zavíráček, budeš zpívat jako ptáček." píšťalka byla otlučena, udělána a pěkně pískala. Vilém ale mínil, že dalece tak pěkně nepíská jako Václavova pasácká; omrzelo ho dělat píšťaly, udělal si z proutku vozík, připřáhl se k němu a začal rejdit po louce a psi za ním. Barunka dávajíc sestře udělanou panenku, povídala: "Na, ale uč se to dělat sama, kdo s tebou bude hrát, až začneme my chodit do školy, budeš tu sama."

"Bude tu babička," odpovědělo děvče s tváří, v níž bylo vidět, že jí ta samota byla nemilá sice, ale když jí babička zůstane, že jí zůstane všecko. V tom šel kolem pan mlynář, podávaje Barunce list pravil: "Běžte s ním k mamince, řekněte, že byl prášek v městě a že mu ho na poště dali."

"To je od tatínka!" zajásaly děti běžíce do stavení. Paní Proskova čtla s radostnou tváří list, doctouc zvěstovala všem, že přijede tatínek v polovici máje i paní kněžna. "Kolikrát se to ještě vyspíme!" ptala se Adélka.

"Asi čtyrycetkrát," řekla Barunka.

"Och je, to nebude ještě dlouho," mračilo se děvče.

"Víš co," radil Vilém, "já si udělám čtyrycet čárek na dvéře, a vždycky když ráno vstanu, jednu (...)

(......)