Božena Němcová

BABIČKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Na panské louce kvítí až strakato; uprostřed louky mez, na mezi mateřídoušky jak by nastlal. V mateřídoušce jako v podušce sedí Adélka; dívá se po malé berušce, která jí běhá po klíně sem tam, z klína na nožku, z nožky na zelenou botku. "Neutíkej, malá, zůstaň u mne, vždyť já ti nic neudělám," povídá děvčátko berušce, berouc ji do prstů a opět si ji na klín sázejíc.

Nedaleko od Adélky u mraveneční hromádky sedí na bobku Jan a Vilém. Dívají se na hemžení mravenců vůkol sebe. "Koukej se, Viléme, jakto běhá, a vidíš, tenhle mravenec ztratil vajíčko a tuten druhý je vzal a běží s ním do hromádky."-"Počkej, já mám kousek chleba v kapse, já jim dám drobeček, copak budou dělat." Vzal z kapsy chléb a kousek ho položil na cestu. "Podívej se, podívej se, ti se okolo toho hrnou a myslejí, kde se to asi najednou vzalo. A hlehle, oni strkají ten kousek dál a dál; vidíš, jak se to žene ze všech stran; ale jak to jen vědí ti druzí, že tu něco je?"

Vtom byli vytrženi ze svého dívání jasným hlasem, který se ptal: "Co tu děláte?"

Byla to komtesa Hortensie, která přijela na bílém koníku skoro až k nim, aniž ji byli slyšeli. "Já mám berunku!" řekla Adélka, ukazujíc zavřenou pěst komtese, která byla z koně slezla a k ní přistoupla.

"Ukaž mi ji!"

Adélka rozevřela ručku, ale byla prázdná. "Och je, ona mi utekla," zamračilo se děvčátko.

"Počkej, ještě neutekla, ale chce," pravila slečna a vzala opatrně berušku děvčeti z holého ramínka. "A co s ní budeš dělat?"

"Nechám ji uletět. Počkej, jak poletí; dívej se!" Adélka položila berunku na plochou dlaň, zdvihla ruku vzhůru říkajíc: "Pinka linka, pinka linka, uletěla Pánubohu do okýnka."

"Rozlila tam hrnec mlíka!" doložil Vilém, klepna Adélku zlehka do ruky. Vtom pozdvihla berunka černý červenokropenatý pláštík, rozhrnula pod ním složená hebounká křidélka a uletěla do povětří.

"Počkej ty, pročpak jsi ji postrčil," hněvala se Adélka.

"Aby dříve uletěla," smál se chlapec, a obrátě se k Hortensii, vzal ji za ruku řka: "Pojď, slečno Hortensie, pojď se podívat, já jsem dal mravencům kouštíček chleba, a to ti jich na něm je!" doložil s posunkem velikého divení se.- Komtesa sáhla do kapsičky černého aksamitového kabátu, vytáhla kousek cukru a podala Vilémovi řkouc: "Ten jim polož tu do trávy, a budete vidět v okamžení, co se jich naň sesype. Sladké věci mají rádi."

Vilém poslechl, a když viděl, že v malém okamžení mravenci přibíhají ze všech stran, na cukru leptají a drobty jak puntíčky malé si odnášejí do hromady, svého to stavení, bylo mu to divné a ptal se komtesy: "Ale pověz mi, slečno, jak to ti mravenečkové vědí, že zde něco dobrého, a co to dělají s těmi vajíčky, že je ustavičně vynášejí a odnášejí?"

"To jsou jejich dětičky a ti, co je nosí, jsou jejich chůvy a opatrovnice. Když slunce svítí a horký den je, vynášejí je na slunce z tmavých komůrek, aby se vyhřály a lépe rostly "

"A kde jsou jejich maminky?" ptala se Adélka.

"Jsou v domečku, sedí a snášejí (...)

(......)