Božena Němcová

V ZÁMKU A V PODZÁMČÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

Druhý den po pohřbu Karáskové roznášela se po městečku strašná zvěst: »Cholera je tu!« — »Kdo umřel ?« — »Kdo umřel ?« — »Kolik jich umřelo ?« ptal se jeden druhého.

»Karásková a její dítě včera měly pohřeb, Šafránková stará byla na pohřbu, už je dnes na prkně — a stará Dorota se rozstonala. V Zavrtalově dvorci lehly dnes dvě podruhyně.« — Tak se povídalo. — Boháči dostávali strach. — »Vždyť jsem já to povídal,« pravil jeden pán z první třídy druhému, »jestli nám ta nemoc přijde, že toho vinna bude ta podružská spřež. — Kažte jim, co kažte, neposlechne to. Co jim pod ruku přijde, to snědí, komory si to nevětrá, nečistota, kam se člověk ohlídne, kterak to může jinak být.«

»Jen jim něco řekněte, hned máte na míse: plaťte nám lépe, budem se lépe mít. — To je rota hrubiánská prohnaná, ani se to neostýchá říci člověku takové slovo do očí. — Já dělám, co mohu, i v zimě dal jsem jim výdělek, aby to hlady neumřelo, a to máte za to dík. — Podejte jim prst, chytí vás hned za celou ruku.«

»Známe to, pane Čmuchálku — čiňte čertu dobře, peklem se vám odslouží. — To je bezedná pec; nedosype se té, kdyby nepřestal sypat. — A nejde to, časy jsou špatné, mnoho platu a obilí, místo co by mělo připlácet, padá. — Šlakovitá věc, já čekal na lepší ceny a myslím, že jsem prohloupil.«

»To nemůže tak zůstat, pane Vydřihoste, nemůže —  povídali mi v Praze, že půjdou ceny zase nahoru, kterakpak by to bylo. Já mám dvě stě korců ležet přihotově, čekám také na lepší trhy.«

»Já také doufám. Včera stálo v novinách, v Budějovicku že potlouklo, šlo prý to od Prahy, jednou čárou až do Rakous. A to máme teprv při počátku, bude ono toho víc. Jen nás pánbůh chraň!«

»Ba, člověk žije beztoho v samé starosti. Dokud je to na poli, je o to strach, a když to konečně sklidí, pak to neplatí. — A pak ještě taková trampota, že není člověk jist, když večer lehne, jestli ráno vstane, to je už to nejhorší.«

»Oh já si hned šel pro ně!« řekl pan Vydřihost, vytáhna z kapsy lahvičku kapek. »Člověk musí být na vše přichystán. Řekl jsem také paní, ať mi nepřijde na stůl zelenina, ať se pilně vykuřuje a všecko dělá, jak to doktor poroučí. Snad se přece uchráníme.« — »Jen kdyby nemusel člověk okolo těch dvorců a s těmi lidmi zacházet; ale co dělat, kdybych nedohlídl, všecko mi pokradou. — Jen kdyby se mohl člověk bez těch lidí obejít, to je metla na nás!« vzdychl si pan Čmuchálek.

Jestli měli pánové strach, tím větší paní. — Žádná podruhyně nesměla přes práh, a když je potkaly a chtěly jim ruce líbat, zdaleka kývaly, »jen aby nechaly být!«

—  Uvolily se vařit jim polívky, dávat mimo to týdně almužny, dokud by nemoc trvala, aby měli na posilněnou, a mimo to dávaly na modlení. — Pánvice s octem nepřicházely z pokojů, heřmánek, kapky vždy byly při ruce — a hrubiánský pan doktor stal se najednou nejvítanějším hostem i bez poklon a lichocení. — Jen umíráček byl jim protivný, a když zacinkal, bledly a mráz je pocházel. — Paní Zavrtalová chtěla jeti (...)

(......)