Božena Němcová

V ZÁMKU A V PODZÁMČÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Co se za pár hodin všecko nezmění a co jsou ty plány lidské, které se dělají do daleké budoucnosti; pouhé bubliny! — Jak zcela jinak to vyhlíželo ráno po onom večeru, kde se všickni tak rozkošně bavili v zámku. — Služebníci chodili po špičkách, nebylo šumu ani hlaholu jako jindy. Po Jolínkovi se také nikdo nesháněl. Hosté rozmýšleli, na kterou stranu, ke komu ze zámku rozprchnout by se měli; bylo jim ouzko.

Mamsel Sára chodila jako vyděšená po pokoji, skládajíc si svoje věci do kufru, a Josef byl hned ráno ve městě na poště objednat místo pro jednu osobu do Prahy. Co se stalo? Paní ze Springenfeldu byla na smrt nemocná. Když se společnost večer z letohrádku vrátila, ptal se pán panina lokaje Josefa, který u vchodu síně zámecké stál, neví-li, jak se paní vynachází, neboť jí po obědě nebylo dobře, a bojíc se, že by jí mohlo být hůře, řekla pánovi, že pojede domů, aby společnost jen zůstala pospolu.

Pan Skočdopole, zvyklý na paniny stonky a rozmary, neměl ničehož proti tomu, dal zapřáhnout a paní odjela domů.

»Milosti, museli jsme pro doktora, právě přišel,« odpověděl Josef. »Je zle ?«

»Já nemohu říci, milosti. Když milostpaní přijela, slezla u vrátnice, šla pěšky skrze zahradu, já stál zde; ptala se mne, je-li mamsel Sára doma, já řekl, že bude ve svém pokoji, že jsem tam viděl jít právě pana Jacqua. Milostpaní neřekla nic, šla do pokojů a dlouho bylo ticho, jako by tam nikdo nebyl, až najednou silně na mne zazvonila; když jsem vešel, byla na smrt bledá a kázala mi, abych zavolal Kláru a poslal pro doktora a to jsem také hned vykonal.«

Pan Skočdopole vešel rychle do pokojů. V knihovně seděl doktor a psal recept. »Jak je, doktore, opravdu je nemocná, že píšete recept ?«

»Nehezky se to ukazuje a bojím se, aby to nebylo horší. — Milostpaní se musela nastydnout, a co horšího, musela mít silné pohnutí mysli, je posud jako u vytržení a má silnou horečku.«

»Ale cholera to snad není, doktore ?«

»Hm, proč se právě toho jména tak lekáte, což nejsou jiné choroby též smrtelné ?« řekl doktor, hledě si svého receptu. Dopsal, pán zazvonil a hned letěl sluha s lístkem do města. — Doktor ale zase vešel s pánem do pokoje panina. — Paní ležela na loži, Klára všecka bledá byla samojediná s ní v pokoji.

»Kde je Sára ?« ptal se pan Skočdopole Klárky, neboť měla paní tvář odvrácenou a on myslil, že spí.

»Nevím, co se stalo, její milost ji ani vidět nechce,« odpověděla Klárka, pokrčíc rameny.

»Jsi to ty, Václave ?« obrátila se paní rychle.

»Jsem,« odpověděl pan Skočdopole překvapen, že ho jmenuje paní jménem, jakéž nenáviděla co nanejvýše sprosté.

»Vezmi tuten list, přečti a potvrď a hleď, aby se moje vůle stranu té věci hned ráno vyplnila. Viď, že mi to uděláš ?«

»To víš beztoho, že ti vše udělám. Ale co se ti stalo najednou, co tě pohnulo tak tuze?«

Ale paní neodpovídala a doktor potáhl pána, aby ji nechal. »Já jdu tedy a hned vůli tvoji vyplním,« řekl pan Skočdopole a odešel do prvnějšího pokoje. (...)

(......)